Teorie King Konga

Sugestivní, poutavě a rázně formulovaný manifest, jenž se svého českého vydání dočkal sice poněkud opožděně (originál je z roku 2006 a od té doby se dílčí věci, a nemyslím tím jenom reálie, přeci jen trochu posunuly), ale přesto rozhodně stojí za přečtení. Možná nejvýraznějším obecným dojmem našeho čtenáře bude pro leckoho snad překvapivé zjištění, že život ve Francii déle a intenzivněji než u nás determinovaly konzervativní a prudérní společenské normy. Značná část našich občanů včetně intelektuálů totiž má obraz Francie lehce pokřivený četbou slavných literátů nebo myslitelů, kteří byli či jsou přečasto levicové orientace a liberálního světonázoru. Jedná se o vyhraněné, nejednou téměř extravagantní osobnosti. Knížka Despentesové ukazuje, že většinově takto Francouzi (a zjevně ani tamní elity a intelektuálové) neuvažovali a nejspíš neuvažují podnes (když se podíváme na setrvale vysoké volební výsledky národovecké populistky Le Penové). Není jediná, kdo toto tematizuje, ale činí to nesmírně efektně. O jednotlivých tématech a autorčiných přístupech i argumentačních strategiích by bylo lze diskutovat dlouhé hodiny, omezím se proto na jednu drobnou poznámku: Při četbě na mě poněkud rušivě působilo jaksi chtěné naroubování tematiky jednak na psychoanalytické teorie (proti čemuž ovšem nechci věcně nic namítat, lze si o tom sice myslet, že je to přitažené za vlasy, ale přinejmenším zajímavé a inspirativní), a jednak na systémovou kritiku kapitalismu. Uvědomuju si, že to může být ovlivněno kontextem, Despentesová se evidentně ve francouzských poměrech (i jakožto duchovní punkerka) ztotožňuje spíše s levicovými kruhy a řada textů o feminismu, pornografii, teorii sexuální práce a dalších podobných témat je formulována právě z těchto pozic. Ač nejsem žádný zavilý obhájce kapitalismu (koneckonců už jen definovat, co to vlastně je!), přijde mi, že to tam tlačí poněkud uměle a argumentačně to nesedí. Neutěšený stav panující v oblasti sexuální práce, společenského přístupu ke znásilnění a obecněji ženskému tělu a identitě není důsledkem kapitalismu, ale mnohem spíše patriarchálního tradicionalismu, konzervatismu, machismu, pruderie a já nevím, čeho všeho ještě, to vše se ovšem táhne už od dob feudalismu (často bohužel bez větších změn) a souvisí to jistě s tmářstvím (tj. předpotopními teoriemi a nedostatečným vzděláním), politikou a praxí církve a v úplném jádře patrně s jakousi egocentrickou chutí manipulovat s druhými a ustavičně demonstrovat, resp. udržovat si stav vnějškové mocenské převahy. Nic z toho není výtvorem ani výsadou kapitalismu. (Za vlády komunistického režimu u nás jsme ostatně byli svědky často mnohem větší pruderie a perzekuce okrajových společenských fenoménů jako prostituce, tuláctví, životní nevázanost, ale i svobodná, ničím nelimitovaná kultura, než jak tomu bylo v západních kapitalistických zemích; v různých státech, režimech a společnostech tedy měly navrch různé aspekty emancipace.) Důsledné uskutečnění např. jejího postulátu týkajícího se profesní normalizace sexuální práce či působení v pornografii by přeci byl kapitalistický krok par excellence. Stejně jako odstranění platové či vlivové nerovnosti a skutečné posuzování člověka bez ohledu na pohlaví výlučně podle jeho dovedností, kvalit a potenciálu. Shrnuto a podtrženo: i výše zmíněná reflexe myslím dobře ilustruje, jak moc je Teorie King Konga – byť je to tak stručná a divoká knížečka – inspirativní četbou.

Toxická maskulinita, společenské normy, třídy, kapitalismus... ...a role ženy v tom všem. Extrémně odvážná kniha, ve které autorka poukazuje na věci, před kterými nejen muži, ale často i samotné ženy zavírají oči. Kombinuje tady jak svoje postřehy z pozorování společnosti, tak i svoje vlastní zkušenosti - právě tyto kapitoly pro mě byly vůbec nejzajímavější. V knize se Virginie Despentes dotýká témat jako sexuální revoluce, (ne)rovnost pohlaví, mateřství jakožto ideologického nástroje, znásilnění, pornoprůmyslu a mnoho dalších. A slibuju, že ke každému z nich napsala nějakou myšlenku, nad kterou jste se nikdy nezamysleli. Nebo vás ani nenapadla. A právě tím je pro mě tato kniha přínosná. Nedoporučila bych ji jen každé ženě, ale vlastně ve výsledku i muži. Problémem ale je to, že je to kniha skutečně odvážná a autorka si v žádném případě nebere servítky. Možná ve vás spustí nějaký obranný mechanismus, který vám znemožní se nad ní byť jen zamyslet. Možná žijete ve své bublině tolik, že ji odsoudíte jako snůšku keců. Pokud máte ale mysl alespoň trochu otevřenou drzosti a opovážlivosti této autorky, budu ráda, když jí dáte šanci. Vzhledem k tomu, že má pouze okolo 120 stran, je to záležitost na jeden večer. Co tedy můžete přečtením ztratit? :) Kniha mi byla zaslána od @albatrosmedia za účelem recenze.