Tento chléb přežvykovat, psacími písmeny

Další překladatelská lahůdka od Petra Zavadila. Tentokrát latinskoameričtí básníci se svou nespoutanou, barokní, opulentní a makabrózní poetikou. Je to jiný svět, daleko dusnější. A na křídlech orlosupů se snášíme, tu zuřivě a tu melancholicky, na tu změť odpadků, starého nábytku, knih, citací, pornografie, vzpomínek, něhy a zašlých lásek; a kde se často zalesknou skutečné diamanty. Je to výsostná poezie a to čekání na vydání stálo za to. Doporučuji.

"...když zbývá jen narodit se, drásat se a zemřít, na pořadí nesejde. - Opravdu jsem chtěl dlouhý život, ale nemůžu jinak." (285) Petr Zavadil to znovu dokázal. Dokázal sestavit a přeložit výbor z básní šílených, planoucích, sžíravých, leptavých, dusivých, strhávajících, drtících, vyhosťujících. Znovu mě vzal za ruku a zavedl tam, kde "se válí poezie, ta hromada mrtvých věcí, které odmítají zemřít." (57) A chvílema jsem až myslela, že tuhle horu nezdolám a začínala jsem znovu a znovu, dokud nepřišel ten správný okamžik, kdy oko v okně mrklo a ten moment stačil na to, abych zbytek vdechla naráz. "Jako bychom zničehonic byli základní barvy" (281)