První vzpomínky na Český ráj mám spojený s Hanou Zagorovou a její písničkou Duhová víla, kterou jsme si při výletu v 6 třídě s paní učitelkou Sobotkovou ( tak ráda bych ji někdy zas potkala, kdoví, jestli sem na DK zavítá- byla skvělá a naprosto ideální češtinářka a dějepisářka na parnické škole v roce 1976-77) zpívali a poznávali českou krajinu. Kde by nás bývalo napadlo, že i tady vedly cesty odboje a kde by nás bývalo napadlo, že i odbojáři byli lidé s touhou po lásce. Tenkrát se tohle v dějepise nepsalo a nás to tehdá ani nenapadlo. Každopádně tahle kniha z prostředí trochu sportovního, trochu zamilovaného, trochu statečného je jedním slovem nádherná . MOžná je to i tím, že Český ráj je opravdu...zemský ráj to na pohled , mám to tady ráda již od dětství, v dospělosti jsem se sem vrátila a na ty skály a nádheru okolo budu po přečtení koukat rozhodně jinak, než jen jak na přírodní krásy, ale i lidské osudy protkané jemnou pavučinou osudů .

Bohužel nejsem ani náhodou horolezec, potěšení z lození po skalách mi zůstávají zcela skryta a tak jsem nemohl ocenit asi tak tři čtvrtiny textu. Zbývající část se zabývá válečnou láskou dvou chlapců k jedné ženě a také problémy života v protektorátu Čechy a Morava. Celkově mne to příliš nedojalo, ani nevím vlastně proč. Takových knih s poměrně silným příběhem momentálně v Čechách moc nevychází.