Tegmine

Většinou se českým autorům vyhýbám, ani vlastně nevím proč. Tohle mi padlo do oka čistě náhodou. Zaujal mě nicneříkající název, obálka i anotace. Úvod byl trochu vleklý, což by mi ani moc nevadilo. Horší bylo to, že prostě jsem nic nechápala a ke konci musím říct, že stále moc nerozumím. Autorka se snažila o vytvoření "druhého" světa, ale vlastně stále o něm pořádně nic nevím. Půlku knihy se hrdinka honí za přízrakem Benem a pak to autorka vyšmouluje tak, že se vám chce někoho seřvat. Sem tam jsem se ztrácela v dialozích a bohužel se i objevovaly chyby v textu. Postavy jednaly celkem nereálně. Pokud pokračování vyjde, hodně si rozmyslím jestli si ho vůbec přečtu. Každopádně věřím, že by se s tím stále něco dalo dělat a že to autorka úplně nezazdila a může z toho být takový celkem milý fantasy příběh. Jo je to prostě rozjezd, dost to drhne... je to takový neučesaný, ale neni to nejhorší. Viděla bych to tak na dvě a půl hvězdičky, možná až se mi to rozleží v hlavě, tak tři.

Ke knize jsem se dostala více méně náhodou a očekávání měla spíše nízká než vysoká. Ač se zprvu nic moc nedělo, autorčin styl psaní si mne brzy zaháčkoval a skončilo to tak, že jsem nakonec četla do půl jedné ráno. Ano, kniha se cca od první třetiny dosti hemžila překlepy, chybami v interpunkci, místy byla chybná shoda podmětu s přísudkem, občas v textu vykoukla slova či opakující se zájmena, která zůstala po přepisování a upravování jeho předchozích verzí, nejednou autorka podivně dělila přímou řeč postav do více řádků či byly chyby typografické. Nicméně jak jsem obvykle na tohle opravdu fašista, tentokrát jsem to jen zaznamenala, přelétla očima a četla dál. Překvapilo mne, natolik mne kniha chytila a mohu konstatovat, že asi budu na Yount Adult (i když, jak se ukáže, v tomto případě - a tím nemyslím autorku, ale postavy - to moc YOUNG není ;-)). Pokud se Sirotkové podaří udržet nastavenou laťku, může se při správné propagaci knihy rozjet mezi mladými čtenáři nový trend. Mně to tedy přišlo velmi originální, neotřelé i poutavě psané. Jak mi zprvu vadilo, že autorka se vypisuje skoro se vším, co Vroni prožívá při nástupu na gymnázium (že si dělá fiktivní nástěnku, jaké mají ve školce předměty, co má na sobě, ...), nakonec musím konstatovat, že se tím podařilo hezky navodit atmosféru. Na Šumavě jsem zatím nikdy nebyla, ale z knihy na mne přímo dýchala mlha v lese a všudypřítomná vlhkost. Oproti tomu v Krupce jsem byla, takže už jsem mohla operovat s vlastní fantazií, a zmínka o Klíši vyloženě zahřála. Ve finále se mi tedy nakonec líbilo i to, že se kniha neodehrává v nějakém fiktivním světě, ale na reálných místech, která čtenář zná / může navštívit. Ještě mám v úmyslu vygooglit si jména toho historika a památkáře ;-). Co se děje týče, vytvářela jsem si vlastní domněnky, jak to celé je, a přiznám se, že pointu a odhalení postav jsem nečekala vůbec. Myslela jsem si, že to bude operování s upířinou, pak mi do toho skákali mimozemšťani (nevím proč, stále mi naskakoval film "Jsem číslo čtyři"), ale rozuzlení pro mne bylo v literárním žánru něčím novým, překvapujícím a o to víc se mi kniha líbila. Možná by stálo za to přečíst si ji nyní znovu, když už vím, oč tam jde, všímat si dílčích narážek a náznaků. Neboť čtenář si po celou dobu myslí, že Vroni je obyčejná teenagerka, která jen ztratila paměť... Stále jsem čekala nějakou jobovku a hnusárnu, ale atmosféra houstla i bez nich drobnými narážkami, událostmi, u nichž hrdinka tuší, že mají jiný význam, než jak se zdá, nesrovnalostmi, ... - a to vše v kontrastu s obyčejnou partou mladých lidí a jejich obvyklou denní realitou. Líbilo se mi i to, že v knize se neobjevil žádný sex, byť minimálně v hotelovém pokoji se zdálo, že se k němu schyluje, a přesto mezi hrdiny bylo určité erotické pnutí dráždící čtenářovu fantazii. Mimochodem: autorka má ke knize na svých stránkách "trailer", mně tam ovšem vadí ty "zrcadlové" fotky a protagonista Bena, kterého jsem si představovala jinak. Ostatně i Vroni, ale fotografie modelky v knize mne až tak nerušily, byť mi přišly poněkud zbytečné. Možná by čtenářovu obrazotvornost víc burcovaly chmurné a tajuplné fotky Šumavy... Trochu v mlze pro mne zatím zůstávají jezera, jejich obyvatelé i úvodní kapitola (která hned nastolí tu správnou atmosféru), ale očekávám, že to bude rozvedeno v pokračování, stejně jako osobní příběhy obou ústředních postav. Dočkáme se snad i bitvy mezi Vroni a Luciou? Btw: Odmaturovala Vroni nakonec? Sečteno a podtrženo: Chyby v knize považuji za hanbu, ale tentokrát je přebil čtivý a originální příběh. Dlouho mě nic tak nechytlo, a to mám načteno opravdu hodně.