Taxidermistova milenka

Bože, toto bude ťažké. Ja vlastne vôbec netuším, čo si mám o Taxidermistovej milenke (mimochodom, skvelý názov) myslieť. Páčila sa mi? Mnohé aspekty z nej dozaista áno. Polly Hall je autorka, u ktorej je skvelé, že nám ju Golden Dog predstavil. Máme dočinenia so spisovateľkou (áno, nebál by som sa použiť toto silné slovo), ktorá zjavne vie písať. Jej štýl je vskutku jedinečný, krásny a poetický. Pritom paradoxne píše o hnusných veciach. Píše o nich ale natoľko povznášajúco, že vám možno až vo finále docvakne, aké nechutné to de facto celé bolo. Originálne je už to, že nemáme dočinenia s bežnou formou rozprávania (ich, er), ale skôr ako keby sme čítali list milenky milencovi. Ono je to tak trochu nuda, ale zároveň pekná nuda, ktorej kožu do značnej miery zachraňuje špecifický jazyk. Netuším, či Taxidermistova milenka je alebo nie je horor. Asi je. Ale možno aj nie je. Ktovie. Teoreticky je to jedno. Dôležité je samozrejme to, či je príbeh dobrý alebo nie. No a to práve neviem. Pretože rozprávanie je natoľko snové a hypnotické, že príbeh odsúva v podstate na vedľajšiu koľaj. Dej tu je, ale je napísaný tak hmlisto (?), že nepracuje ani tak váš mozog, ako skôr vaše pocity. Je to tak dobre? Je to tak zle? Dá sa to vôbec rozseknúť? Je treba to rozseknúť? Proste, príbeh až taký dobrý asi nie je. Lenže atmosféra je. Takže čo? Takže fakt netuším. Ale dávam 4*, čo sa v danom kontexte môže javiť ako alibistické (či skôr ako prejav bezradnosti?), ale proste je výborné, že sa Polly dostala konečne na náš trh a je to zas niečo úplne iné, než na čo sme bežne zvyknutí + palec (alebo krídlo... alebo čo) hore za vymaznanú výtvarnú stránku (skvelá obálka, záložka) a za medailónik a krátky rozhovor s autorkou.

Existuje něco jako hororový milostný román? Pokud ano, pak je Taxidermistova milenka britské autorky Polly Hall právě takovým románem. Celý příběh je psaný v první osobě, kdy hlavní postava Scarlett vše vypráví svému milému, Henrymu, který se živí jako taxidermista. V textu se střídají kapitoly dvou dějových linek. První linka vypráví události po jednotlivých měsících napříč celým rokem, zatímco druhá, odehrávající se v současnosti, pomalinku odhaluje, kam to celé povede. Vše je zasazené do jihoanglických somersetských rašelinových mokřadů. Taxidermistova milenka je prosycená tísnivou atmosférou smíchanou s nekonečnou láskou, jakou jen k sobě dva lidé dokážou cítit. Je to zvláštní kombinace, která ale perfektně funguje. Scarlettino vyprávění je plné lásky a pochopení, ale pozorný čtenář vycítí, že je v něm schované něco, co autorka prostřednictvím Scarlett ještě neprozrazuje. Něco temného, na co si čtenář bude muset počkat až do děsivě zneklidňujícího konce. Pozadí taxidermie, preparování zvířat a jejich vycpávání je v kontrastu s láskyplným vztahem dvou lidí, kteří díky společnému zájmu žijí poměrně netradičním životem. Nemají přepychové sídlo, ale přesto je mezi mini chemie, o které čtenář nebude pochybovat. I přesto, že je to vztah vskutku prapodivný. Zbožňovala jsem každou stránku tohoto prapodivného románu. Jediné, co mi při čtení chybělo, bylo podzimní sychravé počasí s chuchvalci mlhy za okny, lezavou vlhkostí neustávajícího deště a ospalé atmosféry konce roku. Pokud přemýšlíte, po jaké knize během nadcházejících podzimních měsíců sáhnout, pak už dál neváhejte a vezměte si do ruky právě Taxidermistovu milenku.