Dnes už je Rhyme klasika a vyprávění je použitou technikou také trochu out of date. Nicméně se to pořád dobře čte, napínavé scény se briskně střídají s přísnou logiku pátrání, zločinci jsou více než zlí až ďábelští a sofistikovaní a tak si čtenáři v tomto ranku vždy přijdou na své mírou vrchovatou zvláště, když se zde také mimochodem hodně dozví o létání a letadlech a láska také vypučí. Chválím, chválím.

Lincoln je neobyčejný vyšetřovatel a mě moc baví zkoumat po jeho boku různorodé důkazy a dozvídat se nové věci o výbušninách, otiscích prstů, vlasech, písku,... Přestože se soustředí hlavně na stopy a duševní pochody těch, kteří je za sebou trousí ho příliš nezajímají, Deaver uspokojivě pokrývá i psychologii postav a na každé stránce dokáže překvapit. V příběhu je mnoho zvratů a nejsou v něm žádná hluchá místa. Postav je tu tak akorát, aby si je člověk zapamatoval a neztratil se ve spletitém závěru. Bohužel tu a tam se vyskytne něco, co působí nepřirozeně. (Lincoln, který dokáže z několika atomů předpovědět místo a čas jakékoliv klíčové události, nebojácná manuálně zručná pilotka Percy, pachatel, který nedělá chyby,... - ta dokonalost až příliš bije do očí.) Lincolnova schopnost předvídat mi vadila od začátku. Jako by měl věšteckou kouli nebo pachatelův diář. Až k posledním 100 stranám jsem přesto měla ke knize jen drobné výtky, a protože čtení je to opravdu napínavé, přenesla jsem se přes ně prakticky s nulovým úsilím. Závěr to zkazil. Byl zbytečně dramatický a překombinovaný. Další díly si přečtu ráda, ale doufám, že autor trochu polevil v zarputilé snaze ždímat napětí do poslední tečky. Před čtením knihy doporučuji naladit se na porci akce, která jde za hranu reality.