Velmi na mě zapůsobila část, kdy popisuje svůj návrat z Indie (po smrti matky) a nachází doma opuštěného a témeř k smrti unaveného otce...vypráví, jak spolu začali dělat malinový džem a otec se stále vracel k tomu co bylo a byl velice starý a smutný. Začal se s ním bavit o tom, jak to má teď udělat, máme ty sklenice dost čisté, co ty bublinky, mám je tam nechat a otec se pomalu dostal ze stavu minulého do TADY A TEĎ...po skončení práce byl otec mladší, usměvavý a šťastný...končí slovy trávíme spolu stále víc a víc čau a i když jsem pryč, tak mu volám: "jak je, co děláš?" z toho starce je dnes mladík, který začal psát básně a skládat písničky. Krásná ukázka jak a hlavně proč žít v přítomnosti. Minulost nezměníme a budoucnost se teprve píše...celá kniha je dobrá, ale přiznám se, že na první čtení jsem ji zcela nechápala...

První, kterou jsem od něj četla. Ostatní jsou možná lepší, ale tahle mi otevřela dveře. :-)