Téma života cizinců, zahraničních „gastarbeitrů“ ve Francii v 20. - 30. letech XX. století, které mě tak zaujalo v knihách Ulice U rybařící kočky a Příslib úsvitu; rychlokurs z dějin komiksu, který jsem získala z knihy Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye; bolestné vyprávění o životě chudého dělnického kluka, které mě zasáhlo v knize Ze života sardinky; beznaděj života chudých lidí, přežívajících na okraji většinové společnosti, které tak citlivě a otevřeně líčí kniha Angelin popel; krutosti francouzské školní docházky začátku 20. století, tak nepokrytě zobrazené v knize Kolej na Svatém kopečku – tyto a mnohé mnohé další, již dávněji zpracované náměty se jakoby zhutnily v této báječné knížce, ovšem ne jako „vykrádačky“ starších příběhů, ale naopak – jako svébytný, ucelený autentický příběh. Autor tímto dílem postavil pomník svému tátovi – negramotnému zedníkovi, který pro Cavannův charakter, vyznávané hodnoty a povahu udělal víc, než by byly udělaly všechny prestižní univerzity. Kniha mě nadchla a čtenářům, které zaujala ta výše citovaná díla, ji vřele doporučuji Abych nezapomněla: kromě obdivu k autorovi vyslovuji dík i českému překladateli, který, myslím, Cavannův jazyk a styl myšlení „trefil“ opravdu dokonale. (Jen s korekturami to bylo poněkud horší …)

Při čtení se postupně čtenář přenáší do předválečné Francie a společnosti chudých Italů zde žijících. Autor živě vystihuje své zážitky z mládí v různých příhodách a situacích. Je to lepší než film, protože u filmu musí filmaři vizuálně vše simulovat, kdežto při četbě je to jen na čtenářově fantazii, jak si dokáže tu dobu v hlavě vykreslit a přestavit. Moc příjemné čtení, kterému bych vytkl snad jen občas až moc zbytečné vulgárnosti. A Volvox Globator tentokrát připravil knihu téměř bez chyb, což zmiňuji proto, že některé jejich knihy jsou tak plné chyb, že se skoro nedají číst. 85%, 30. 1. 2021.