Poměrně krátký text líčí lásku mezi vypravěčkou a houslistkou Sarah... Láska je to zprvu něžná, postupem času ovšem až moc vášnivá, bouřlivá, stravující, nezdravá, zničující, bolestná, toxická... Příběh se vyvíjí pro mě poněkud nepředvídatelným směrem a ne všechno je explicitně řečeno, alespoň pro mě zůstávají některé aspekty otevřeny různým interpretacím... Tenhle text nepatří mezi ty, které běžně vyhledávám, ani jedna z hrdinek si moje sympatie příliš nezískala, Sarah je příliš živelná, vypravěčka naopak místy až pasivní, vnitřně velmi křehká, poddajná, obě mají vnitřní démony, jež je většinu času ovládají... Text se hrne dopředu v mohutném vnitřním dialogu, jemuž ale nechybí epická ani poetická složka, a celkově mi byl například daleko bližší než novely Annie Ernaux Mladík a Událost, které ve mně svou strohostí nedokázaly vzbudit žádné velké čtenářské nadšení... Tady jsem emoce vypravěčky díky stylu vyprávění dokázala pochopit, byť jsem s nimi moc nedovedla souznít... Nicméně velmi dobře rozumím tomu, proč je pro někoho tento text tak zásadní, že se mu vryje pod kůži, to třeba u té Ernaux moc nechápu... Jestliže tedy máte chuť zkusit něco jiného než klasické vyprávění, něco, co vás po duši nepohladí a možná to s vámi i dost otřese, Sarah by se vám mohla líbit... Není to lehké ani úplně jednoduché čtení, nicméně je to knížka, na niž asi jen tak nezapomenete, pokud se s ní úplně neminete, což se ovšem klidně může stát, neboť je spíš z té kategorie "buď ji budeš milovat, anebo se s ní nepotkáš"... Hodnocení: 3,75 * z 5 *

Bohužel jsem nedokázala dočíst ani do sté stránky. Čekala jsem mnohem víc než jen nářky a popisy jedné nešťastné lásky. Ani jedna účastnice se nesnažila vztah řešit k oboustranné spokojenosti, vyžívají se v melodramatičnosti a vzájemně se ničí. Proč vlastně vypravěčka nemá žádné jméno? Je škoda ztrácet čas a trpět u nesmyslných a únavných textů, které nikam nevedou, nemají žádnou hloubku a ukazují naprostou nezralost obou žen.