Tajné deníky slečny Mirandy Cheeverové

Dobrá a vtipná kniha, kterou ale shodila práce nakladatelství. Pokud čtete v angličtině, jděte do ní. Od českého vydání ruce pryč. Více jsem to rozepsala v recenzích.

Popularita seriálu Bridgerton neustává. Není tedy není divu, že se u nás znovu začaly vydávat knihy autorky předlohy Julie Quinnové. Nakladatelství Ikar je připravuje jak na běžícím pásu a já musím dodat - kéž by tomu tak nebylo. Malá Miranda podle mínění svého i celého okolí nepatří mezi pěkné holčičky. Jen starší bratr její nejlepší přítelkyně si myslí, že je zajímavá a že do krásy vyspěje. A Miranda se do něj rázem zamiluje. Miluje ho i po téměř deseti letech, kdy dospěje v ženu. Jenže on je životem zklamaný a všem říká, že se už nikdy znova neožení. Přesvědčí ho Miranda o opaku? Knihy Julie Quinnové patří mezi to lepší z žánru historických románů, kterých jsou plné pulty knihkupectví. Jsou humorné, dobře napsané, zabydlené velmi sympatickými a zapamatovatelnými postavami, že je většinou radost, je číst. Novinka, která vyšla pod nakladatelskou značkou Ikar - Tajné deníky slečny Mirandy Cheeverové, je přesně taková. Miranda je správně ztřeštěná a emancipovaná, že se s ní ztotožní každá čtenářka. Turner je zase správný drsňák, který zaslouží záchranu před sebou samým. Jejich špičkování dodává knize velmi vtipný nádech a nejen díky tomu se čte téměř jedním dechem. A i ty vedlejší postavy si nejde nezamilovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o první díl volné série o Bevelstokeových, se dá očekávat, že se s některými jistě ještě potkáme. Na čtenáře také pomrkávají zmínky o té, která vlastně celou oblibu georgiánských milostných románů zapříčinila – Jane Austenové. Jen je škoda, že v knize není ani věta o rodině Bridgertonových, kteří patří do stejné společenské skupiny a kteří se v Londýně v době, kdy se román odehrává, jistě nacházejí. To je ovšem jen malá výtka k románu. Ta velká se týká nedostatečné pozornosti nakladatelství, které se knize dostalo. Zdá se mi, že s tím má Ikar problémy neustále. Alespoň u knih Julie Quinnové. Kdyby knihu četla pozorná redaktorka, jistě by jí třeba neušly nesrovnalosti v datacích jednotlivých deníkových záznamů. Ona by se nějaká chyba dala přehlédnout, určitě omluvím přesmyčku 1918 místo 1819 a i ta změna června za červenec by se dala omluvit, ale jak se najednou mohl ze srpna stát duben? Hrdinové časem opravdu necestují. Když mě to praštilo do očí při čtení, jak to, že to neodhalila korektorka s odpovědnou redaktorkou, nebo někdo jiný v redakci? Jedná se už o druhé vydání, takže času na to bylo jistě dost. A když už jsme u těch chyb, z angličtiny opravdu nemůže překládat každý. To, že má Skot narozený na Vysočině a žijící v Edinburghu irskou výslovnost se může zdát směšné, ale třeba dialog na konci knihy, který na sebe nenavazuje a zcela tak pohřbívá zlatou tečku celého románu, to je alespoň na nominaci na cenu Skřipec. Ano, chápu, že se jedná o odpočinkovou literaturu v podstatě na jedno použití. Ale ta kniha v obchodě stojí 349 korun. Neměl by tedy čtenář za tuhle cenu dostat kvalitní zboží? Nebo si nakladatelství Ikar myslí, že si Julia Quinnová a její čtenáři žádnou péči nezaslouží? Do té doby, než si začnou myslet opak a než se dočkáme kvalitní práce nakladatelství, říkám s těžkým srdcem: nekupujte si Tajné deníky slečny Mirandy Cheeverové. Nestojí za ty peníze. Ne kvůli textu Julie Quinnové, ale kvůli tomu, co mu provedli v nakladatelství.