Tajná historie Anunnaků

Knihy M. Tellingera volně navazují na literární dílo Kroniky Země věhlasného , bohužel již zesnulého badatele Z. Sitchina. Podotýkám, že pokud chcete této knize do hloubky porozumět, je nutné přečíst aspoň úvodní knihu Z. Sitchina: Dvanáctá planeta. Osnova knihy Tajná historie Anunnaků je totiž koncipovaná ve dvou dějových liniích, které se navzájem různě mísí, takže nahodilému čtenáři může unikat pravá myšlenka knihy a čtení pro něj může být poněkud těžkopádné. V tom vidím nedostatek tohoto díla - není tak čtivé jako svazky Zecharii Sitchina. Jinak ale úspěšně pokračuje a rozvíjí dále jeho hypotézy, podložené archeologickými nálezy z dávnověkého Sumeru, Akkadu, Egypta a ostatních starověkých říší: lidská rasa neprošla evolučním vývojem, trvajícím miliony let, nýbrž jsme výsledky genetické manipulace mimozemského etnika, zvaného Anunnaki, a neseme si v našem genomu podstatnou část jejich vlastností. V této souvislosti je zajímavá teorie o našem vztahu ke zlatu, k fenoménu otroctví a vůbec obecně k destrukčním a násilnickým vlastnostem, které si v sobě jako lidstvo neseme od úsvitu lidských dějin. Také jsem si mimoděk už dříve kladla stejné otázky, jakými se Tellinger v knize zabývá: proč je na jedné straně lidstvo schopno vyvinout nesmírný tvůrčí potenciál a na druhé straně jeho arogance a násilí vůči ostatním lidem nezná mezí, v nekonečné honbě za mocí ,majetkem a snahou ovládat a podrobovat si jiné národy a nová území?? Tyto antagonistické vlastnosti jakoby se v nás "bily" a neumožňovaly lidské rase poklidný a kontinuální vývoj pro blaho všech lidí na planetě. Tento jakoby sebedestrukční mechanismu v naší DNA lidskou rasu brzdí a stále ji vrací do dob temna, kdy jsme ze strachu před "božím trestem" otrocky sloužili biblickým "bohům" a byli jsme pouhými pěšáky v jejich zlovolné šachové partii, mající pro ně cenu jenom tehdy, pokud jsme byli poslušní jako ovce. Trvá tento stav dodnes?? Jsme stále i dnes, "moderními" otroky, ačkoliv žijeme v naoko "svobodném a vyspělém" světě? To jsou zneklidňující otázky, a když přemýšlivý člověk vidí, kam se světový vývoj ubírá, nutně musí dospět ke stejnému závěru jako autor knihy: Z otrocké anabáze jsme se dosud nevymanili.