Tajná dračí škola Návrat sedmého rodu

Na tohle jsem se těšil! Zpátky na Oblačný hrad, kde končí školní rok. Znovu za Henrym, Lucy a Arthurem. Ale taky Timothym, který si začíná získávat moje sympatie. On je to dobrák, byť trochu škodolibý snob. Zpět za sedmi dračími druhy, přímo do dobrodružství. A taky mistr Duncan. Inu, celé to osazenstvo školy Sedmi ohňů. Přiznávám, že zpočátku jsem se při prvních stranách nedovedl úplně začíst. Vlastně téměř do půlky. Přes nádherné obrazy a bující představivost (sedm hravých draků na obloze, chápete - o to spíš, když zastávají roli pasteveckého psa) jako kdyby se dějově až tolik nedělo. Přitom, poněkud ironicky, vím po dočtení a opakovaném přehrávání zcela bezpečně, že se toho na tom skromném stránkovém rozsahu dělo skutečně mnoho. Mimochodem, Štístko je stále sympaticky nevrlý, Fénix nadšeně zvědavý, Anonymus posmutnělý, Arthur stoprocentní, Lucy bosa, Chloé elegantní. Přibude však další postava. Za sebe mohu říct, že nastoupila velmi slibně a má potenciál stát se velkým přínosem příběhu. Zlom ovšem přišel rozlučkovou slavností pro odcházející žáky. S naprosto epickými záběry dráždící fantazii přišla změna vyprávění v podobě stoupajícího dramatu. Prázdniny začaly, dobrodružství nabralo spád a nebezpečí, stupňující se okolo zámku Arundel, přinášelo skvělý čtenářský zážitek. Jak slavnost, tak Arundel (nejen pro Henryho působení ve stájích) spolu s vrcholící akcí v arundelském jezeře rázem patří mezi moje nejoblíbenější části. Tahle série, napsaná celou redakcí pod pseudonymem Emily Skye, se prostě povedla. Či mně trefila do vkusu. Svižná, dračí, zábavná. Možná s pár logickými chybami, přesto okouzlující. A to je zásadní. Jediná výtka je, že stále zbývají čtyři díly k překladu! Ten třetí, právě čerstvě česky vydaný, navnadil, podráždil, rozmlsal. My chceme nefritové draky!