Tajemství smrti polárníka R. F. Scotta

Tato kniha pootevřela a změnila můj názor na denník J.F.Scotta,kde popisuje své snažení o dosažení Jižní točny v r. 1911. Autor je značně kritický jak k britské propagandě jenž vykreslila tuto expedici jako čiré hrdinství bez nedostatků,tak k vedoucímu výpravy a jeho logistice a rozebírá příčiny nezdaru. Našel jsem zde nové zajímavé informace technického charakteru,například proč byl parafín k ohřevu který používal Amundsen lepší než petrolej jenž používal Scott,ale i jiné jako například,že jeden z členů závěrečné skupiny Ted Evans byl v této polovojenské výpravě v hierarchii velmi nízko a sloužil jenom jako jakýsi sluha ostatních.Nebyl tedy plnohodnotným členem,který by užíval všech výhod a proto možná zahynul jako první na omrzliny a vyčerpání.Knihu doplňuje mnoho citací i z jiných deníků polárních výprav.

Asi každý už slyšel o tragickém osudu Scottovy výpravy, které se sice podařilo dostat na jižní pól, ale až po Amundsenovi, a po cestě zpět celá skupina zahynula. Protože nikdo z výpravy nepřežil, tak jediným zdrojem informací je nalezený Scottův deník, ten může ale být trochu subjektivní. Tato kniha se snaží podívat trochu střízlivěji na celou událost. Scottův přístup bohužel v porovnání s Amundsenovým nevychází moc dobře. Scottova výprava jako by patřila do minulého století. Osobně jsem z toho měl pocit, že bylo vše uspěchané a špatně naplánované. Britové prostředí moc nerozuměli, a předpokládali, že veškeré problémy se vyřeší prostě vojenskou disciplínou, nezdolností všech zúčastněných. Zásoby byly špatně propočítané, na topení se používalo nevhodné palivo, pro tahání saní se používali poníci, pro které bylo potřeba táhnout spoustu potravin, atd. Na rozdíl od Scotta působí Amundsen mnohem připraveněji. Zjistil si, že pro pohyb po ledovci eskymáci používají psy a tak jich vzal pořádné stádo společně s lidmi, kteří jim rozumí (psy můžete krmit nalovenými lachtany nebo jinými psy, pro poníka na Antarktidě krmení prostě neexistuje). Už tohle na mě působí, že to Scott s přípravou trochu podcenil. Tak by se dalo dlouze pokračovat. Celé tohle téma je jistě velmi citlivé, protože pro někoho je Scott národní hrdina, pro někoho možná zbytečný hazardér. Kniha obsahuje taky docela obsáhlý popis ostatních předcházejících výprav do Antarktidy, takže pokud vás téma zajímá, tak doporučuji.