Tajemství sídla Craven Manor Limitovaná edice

S tímhle místem je něco hodně špatně …. Otoč se a mazej pryč! ... „jeho touha zůstat naživu a mít dál všechny části těla tam, kam patří, byla rozhodně silnější než zvědavost …“ Zvědavá jsem, takže jsem četla dál, můžu vás tak ujistit, že ani slabší povahy se zřejmě příliš lekat nebudou, takže pokud očekáváte horor, kde vám běhá mráz po zádech, tuhne krev v žilách a bojíte se jít spát sami, tak příběhy strašidelných domů /Crawen Manor patří do této série a je jedním z nich/ nejsou tím pravým ořechovým. Pokud ovšem hledáte odpočinkový romantický příběh /inspirovaný takovými klasickými romantickými hrdiny jako z pera E. A. Poea, Stendhala, nebo našeho Karla Hynka Máchy/ s hororovými prvky /skoro se všemi typickými znaky romantismu/, pak je tato série pro vás naopak to pravé. Ten dům samozřejmě vypadá, jako z nějakýho hororu, příběh od počátku zní, jako z nějakýho hororu, životem zmítaný (romantický) hrdina tu taky nechybí ani napětí, i když, možná, že je to spíš zvědavost, co vás nutí číst dál, a příjít té záhadě kolem Crawen manor na kloub . Každopádně užijete si takový v současnosti zakotvený návrat k havranům kroužícím nad sídlem, tajemnou černou kočku, prazvláštního majitele sídla, kostlivce ve skříni, a jak se dá očekávat, nějakou tu „příjemně romantickou“ duchařinu. Pokud tohle očekáváte, budete spokojení. „Kdo by si to byl pomyslel, že budu bydlet v zahradě, kde straší… a bude mi to jedno.“ Ovšem, kdo ví, jak dlouho, pod podrážkami tu totiž křupe listí … a ještě něco … „Jaké to asi je, žít ještě celá desetiletí poté, co uplyne vaše záruční doba?“

Velice příjemná duchařina, která se moc hezky četla. Daniel byl sympatický dobrák, kterého jsem si od začátku oblíbila. Tento díl se mi líbil o dost více než první.