Tajemství osudu

Kniha se mi moc líbila, ale bohužel musím konstatovat, že z Erweina a paní Miriam mám takový zvláštní pocit. Jako kdyby chtěla svého dědečka ospravedlnit prostě za každou cenu. Sympatický mi z postav byl snad nejvíce jen Miroslav.

Moc nevím, co k tomu napsat. Příběh tří generací původem šlechtické rodiny, přičemž syn ze druhé byl nemanželský a o svém původu dlouho nevěděl. A když se dozvěděl, měl málo času. Vnučka to všechno dala dokupy a prezentuje nám jako vzpomínku na události první poloviny dvacátého století očima důstojníka wehrmachtu, jeho syna a jí samotné. První dojem byl nepřirozeně pozitivní. Abyste rozuměli, vyprávění mladého hraběte a jeho válečných zážitků bylo prostě spíš bezproblémové a veselé, přeslazené. Měla jsem chuť to vzdát. Ale pak mi došlo, že jiné to pro tehdy ještě mládence být ani nemohlo. Každý "svou dobu" vnímáme nějak a nemá smysl hádat se s těmi, co přijdou pak. Pokračovala jsem a dobře jsem udělala. Příběh začíná ve vězení v okamžiku, kdy hrabě už ví, že byl Rusy odsouzen k smrti. A za co vlastně? Kniha nabízí pohled na to, čemu mnozí nevěří: vojáci poslouchají rozkazy a ne všichni vědí vše. A pak třeba životem zaplatí za to, že patří k nějaké národnosti.