Hroby, hrobky, cely blazinca, kobky, pyramidy, prastare chramy. To vsetko tu je. Tak toto je nieco! R. Bloch bol priatelom, akymsi ziakom Lovecrafta. Veselo medzi sebou korespondovali, Lovecraft sa hlavne na zaciatku stal Blochovym tutorom, aj ucitelom, a hlavne inspiratorom. Ovplyvneny Lovecraftovou mytologiou pisal poviedky. Tajemstvi cerva je poviedkova zbierka prave z tohto ...dnes sa tomu nadava univerzum ...univerza. Poviedky su to kratsie, uderne, pointa byva no taka, obcas aj predvidatelna. Ale ten styl a vyrazivo. Spravne temne, tazke, psychedelicke, makabricke. Toto je za mna ta spravna estetika literarneho hororu. A Bloch bol velmi uctivy a dobry ziak. Poviedky sa hmyria starodavnymi bozstvami neopisatelnej anatomie, hrozou noci, temna, kryptami, temnymi pracovnami, kniznicami, knihami plnymi hroznych tajomstiev. Postavy vyhradne muzske, archeologovia, spisovatelia, psychiatri, sialenci od prirody alebo po zasahu temnych demonov. V kazdej poviedke sa vam zdoveruju so svojimi nocnymi morami, svojimi zazitkami, je to taka klasicka neexperimentujuca schema, ked budete citat, toto, spomeniete si aj na E.A.Poea, jasne ze H.P.Lovecrafta, R.E.Howarda, R.L.Stevensona. Ze? Ake zaujimave a zvucne mena. Legendarny magazin Weird Tales sa len tak hemzil nasledovnikmi tychto velikanov a aj sami v nom publikovali. Keby som dnes robil powerpointovu prezentaciu, co je kategoria predavania myslienok tou najdevastujucejsou primitivnou skratkovitou heslovitostou, napisal by som toto.... Poe bol objavitel a zvestovatel. King je kral hororu. Lenze Lovecraft musi byt potom cisarom starej rise hororu. A Bloch jeho vernym synom. Len mi z vnutornej strany lebecnej kosti skrabka taka kacirska otazka. Tie ohavne obrovske bozstva z cias kedy este Adama ani nechyrovalo, kedy sa kontinenty len formovali, tito cestovatelia medzi galaxiami a hviezdami, obyvatelia dimenzii za zrkadlom, preco im vlastne zalezi na bezvyznamnych exkrementoch zvanych clovek? No na druhej strane, inak by sme zase ale nemali tieto uzasne pribehy.

Název této povedené, makabrózní sbírky, vychází ze svazku pojmenovaného De Vermis Mysteriis Ludviga Prinna. Okultisté, mající štěstí, že vlastní toto velmi vzácné, latinsky pojmenované dílko, je obvykle uchovávají na polici vedle jiných ceněných titulů, jako třeba Necronomiconu Abdula Alhazreda, Knihy Eibonovy, von Junztových Unaussprechlichen Kulten a nebo Cultes des Goules hraběte d´Erlette. Ale abych se vrátil k přečtenému hororovému sborníku. Opravdu se zdařil. Za nejlepší z publikované dvacítky považuji tuto trojici: Bůh bez tváře, Černokněžníkův drahokam a Nepopsatelné zásnuby. Je fajn uniknout z reality soudobého světa do zatuchlých hrobek, zaprášených kobek a rozpadajících se prastarých chrámů, kde vládnou ghúlové, chobotnatí bohové a další monstra. Citace z povídky Černokněžníkův drahokam: "Elementálové," naléhal jsem. "A tomu musíš věřit - touží po životě. Jsou to kosmičtí ghúlové, kteří se obvykle živí mrtvými duševními těly; ale přes různé úrovně touží do svých sfér lákat živé lidi. Zamysli se nad legendami - jsou to všechno alegorie. Příběhy o lidech, kteří zmizeli, zaprodali duši ďáblu, odešli do cizích světů; toto všechno vychází z myšlenky, že elementálové vyhledávají lidskou kořist a lidi odvlékají do své sféry."