Už som sa tu, na DK, stretol s fenoménom pocitu, že niekto prečítal knihu, ktorú všetci chválili/hanili a on mal dojem, že čítal niečo úplne než ostatní. A teraz sa to stalo mne. Táto kniha síce nie je úplný škvár, ale do dobrej knihy má dosť ďaleko. Vysvetlím. Začneme ujasnením žánru, keďže to tu v komentoch lieta horom dolom. Jedná sa o klasickú fantasy romancu. Historický román ani náhodou. Príbeh nie je presne časovo ukotvený. Stredovek je tu len kulisa, aby bola aspoň hrubá predstava o prostredí a prostriedkoch. Geograficky a názvoslovne je všetko vybájené. Mená postáv sú inšpirované polkou Európy a je len náznakom vysvetlené prečo. Celkovo sú nám zákonitosti sveta len tak nadškrtnuté, aby aspoň trochu bola jasná príčina jednania postáv. Do potrebnej hĺbky sa autorka jaksi zabudla ponoriť. Jasné však je, že ide o fantasy. A to hneď od 2.kapitoly. A že to bude romantická jazda nám taktiež naplno vyjasní prvých 100 strán. Pre autorku sú totiž najdôležitejšie hlavné postavy. Respektíve ich city. Pravidelne nerobia nič iné, len vzdychajú nad objektami svojej túžby. K inej aktivite ich donútia len iné postavy alebo okolnosti. Nejaký charakterový vývoj nečakajte. Jeden by tam aj bol, ale tak nejak vyplynul sám od seba. Žiadna postava mi vďaka tomu nebola zvlášť sympatická. Až na jednu vedľajšiu, ale tá sa objaví v poslednej tretine knihy. Príbeh by vydal na fajn poviedku. Na 500 strán je to bída. Detektívne prvky sú tak zanedbateľné, že sa o nich vážne ani nedá hovoriť. Všetko je jasné už na začiatku a my si to len 450 strán potvrdzujeme. Ostatné dejové peripetie sú popísané - nazvem to - pocitovo. A pôsobia viac vykonštruovane ako prirodzene. Nejaký ten spisovateľský um by tu bol. No, autorkine vyjadrovanie často zahučí do naivity, preromantizovania až detinskosti. Keď bol použitý istý vulgarizmus, takmer mi vypálilo oko. Pritom s týmto nemávam problém. Pokiaľ by som k tomuto dielu pristúpil ako k rozprávke pre staršie deti... No budiž. To by ale kniha musela začať slovami "kde bolo, tam bolo..." a bolo by to aj na 4 hviezdičky. Tu sa však hrá na niečo iné, tak dávam dve. Jedna za to, že to nebol úplný blábol, druhá za tú jednu postavu z poslednej tretiny.

Další poctivé Straky, ve všech ohledech. Jen ne v úplně typickém formátu měkké vazby velikosti A5, takže jsem musel vymýšlet, jak to udělat, aby se mi v knihovně hezky vyjímala. Jinak se ale jedná o skvělé středověké fantasy, kde je hodně středověku a letmo fantasy. Řekl bych, že něco na způsob Vladimíra Šlechty. Jen ne tak drsné a kruté. Přeci jen je znát, že tento příběh psala křehká ženská ruka. I tak mě ale toto vyprávění hodně bavilo. Bavilo mě jak se tu odvíjí ty královské šachy napříč postavami, ale i vztahy mezi nimi. Sice to trošičku spěje do romance, ale ono to vždy včas zastaví a přehnané emoce si nechá spíš pro sebe. Ostatně podobné je to u další Stračí knihy – Dům roztříštěných snů – kde to taktéž psané ženskou rukou udržuje emoce hezky na uzdě a nesklouzne to do laciné růžové knihovny. Jednoznačně tedy vkládám pět hvězd a přál bych se k této knize taktéž jednou vrátit a přečíst si ji s chutí znova. Sice se jedná o poměrně velký špalek, ale četlo se to krásně.