"Její život byl hodně komplikovaný a zamotaný, spousta příběhů spletených v jeden a nikde žádná úhledná mašle." Právě to, co mi na knize Slunečnice vadilo, je tady v pohodě. Příběh, v němž potomci odkrývají minulost svých prarodičů a "objevují" válečné hrůzy, je zařazen do kategorie YA, takže s ním - rozuměj s jeho jednoduchým vyprávěcím stylem a žhavou romantickou linkou - vůbec nemám problém. Navíc mě i jako dospěláka oslovil strohý popis toho, jak si GB v parlamentu odhlasovala přijímání dětí ohrožených německých Židů, zatímco v USA tohle vůbec neprošlo. Podobně přímočaře je zde objasněn postoj americké veřejnosti k židovskému obyvatelstvu už v časech před- i poválečných: něco, co mě velmi překvapilo v knize Lovkyně. Takže já určitě doporučím nejen náctiletým. "V místnostech plných knih se mi vždycky dýchalo volněji, jako by si papír udržel schopnosti stromů, kterými kdysi býval. Tady bylo tolik, tolik knih, víc než v celém našem domě, dokonce i když jsme měli celou stěnu ze zabudovaných polic. Tady byly celé uličky knih, plné police se tyčily až do stropu. Mohli jste se ztratit. Mohli jste se najít."

2,5*/5* Nepřevažovaly ani nedostatky, ani klady knihy. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem si ji přečetla, na stranu druhou by se nic nestalo, kdybych ji vynechala. Klady: Krásná letní atmosféra, poměrně nevšední zápletka, vývoj postav. Zápory: Štvaly mě téměř všechny postavy (až na mamku), romantická linka se mi zdála trochu umělá, chtělo by to lepší zpracování tématu - jít víc do hloubky. Pokud hledáte jen oddechovku, doporučuji, ale jinak Tajemné dopisy klidně přeskočte.