Tábor zavržených

Knížka mi byla doporučena proto, že miluju Hunger games a survival, ale bohužel - Tábor zavržených mě docela dost zklamal:/. Ale asi je to spíš má vina, prostě jsem se nechala nalákat :-). Za mě je to určitě spíše čtení pro mladší a spíš než boj o přežití tu najdete řešení vztahů.. Za mě to bylo plytké a ke konci i překombinované, pokud vyjdou v ČR další díly, tak se do nich pouštět nebudu a tento první dám s radostí na knižní bazárek...

Tábor zavržených je přinejmenším velmi diskutabilní kniha, která místy působí velmi zvláštně a vy si vlastně říkáte co to čtete a místy se necháte ukolébat tím, že vás to přeci jen baví a do jisté míry zajímá. Nápad je zajímavý, o tom žádná, provedení a to poselství je už lehce na pováženou. Nesmíme zapomínat, že hlavními hrdiny jsou tu skutečně mladí pubertáci, takže to místy působí spíš jako High school musical z prostředí sériových vrahů, ale už tam začíná ten problém, protože ty děcka co tam jsou, moc sériový vrahy nepřipomínaj. Autorka si vybere celkem složitý, hutný téma a pak stejně couvne, když většina postav vlastně nejsou tak úplně vrazi, ale zabili při obraně nebo z pomsty, takže to zvláštně připomíná spíš skautskej tábor, kde se všichni držej za ruce u táboráku, než klub psychopatů, kteří nejsou podle všeho schopni empatie, nebo vyšších emocí. V tomhle je celá kniha skutečně extrémně neuvěřitelná a podkopává vlastně sebe sama na plné čáře. Já bych se opravdu nebála přitvrdit a hodila nevinnou hrdinku do jámy lvové, kde by si bud nenašla žádné kamarády, ale třeba jen spojence nebo by bojovala s tím, že cítí romantickou náklonost k nějakému vrahovi, ale tady je to extra soft verze, kde tím lidem fakt nevěříte ani nos mezi očima, a nedokážete to brát vážně. Třeba taková smrtka s podobným motivem funguje o poznání lépe a je mnohem dál, přesto to ale nějakým závěrem celkem jako příběh funguje. Hlavní hrdinka je sice celkem dost sterilní a zaměnitelná postava, ale Erik mi už přišel celkem zajímavý a to jejich řešení případy mě docela vtáhlo. Třeba i drsná kráska Nobody mě zaujala, ale říkám celé je to hodně při zemi, já bych z toho udělala další Tarantinovku nebo aspon Hunger games, aby to mělo nějakou štávu. Jiné postavy byly krom Denisse celkem zaměnitelné a u Troye a Kurta jsem pak vůbec nechytala kdo je kdo. Táboroví vedoucí byli taky k uzoufání nezajímaví...ale pořád mě to nějakým zázrakem nutilo číst dál, i přesto že ta romance mi zase přišla úplně mimo, ale přišlo mi to docela solidně napsaný i dost čtivý. Ale bylo to zbytečně celý urychlený, jak dva díly v jednom, ten konec byl pak úplně z rychlíku a moc mi to nedávalo smysl, ale ten svět jako takovej mě docela chytnul obzvlášt ta pasáž o tom, jak noví studenti jako první zkoušky zabíjí ty staré z toho by se mohlo sakra vytěžit něco zajímavýho. Celkově to na mě působí jako celkem cool a epickej koncept, ale aby vyniknul, tak by se nemohl takhle držet při zemi a být s prominutím pro mrnata, některé zápletky, motivy a postavy bych vzala a dala bych je do jinýho příběhu a byl by to pořádnej nářez. Autorka umí psát, ale drží se tak při zemi, že ta kniha nemá moc šanci zaujmout nikoho nebo dostatečně velkou klientelu lidí, ovšem je taky pravdy, že s takovým příběhem je to jak tancovat kolem miny, je extrémně jednoduché sklouznout k romantizaci vrahů nebo násilí a knížka se může stát poněkud problematickou, ale když by se to udělalo chytře a bylo by z toho psychologický drama nebo naopak něco odjištěnýho co se nebere moc vážně, tak by to mohlo zazářit, ale tohle je prostě tak někde na půl cesty - je to trochu jako když si koupíte labubu u větnamců, chcete toho pravýho a místo toho dostanete jen deformovanější umělejší kopii, která vlastně s tím originálem nemá moc co společnýho. A tak se nabízí otázka - je kniha o dětských vrazích a vyděděncích skutečně o dětských vrazích a vyděděncích? Já se domnívám, že ne, nebo mi to ta kniha aspon teda neprodala.