Syn Stínu

Srdnatí lupiči, fešáčtí zbojníci a bodří loupežníci, ti všichni jsou už pro fantastiku pasé a do obliby přicházejí hrdinové s poměrně temnější obživou. A knihkupci to kupodivu nejsou. Poptávky po nájemných vrazích využil i Jon Sprunk a za pomoci osvědčených ingrediencí - hrdina s pohnutou minulostí, krásná dívka v nesnázích a svět před pádem do hlubin chaosu - vytvořil román, který splňuje vše, co se od dobrodužné fantasy čeká. Na můj vkus si však dost ulehčil práci, když zápletku vystavěl na schematičnostech, díky nimž se postavy občas chovají jako trotlové. Především pak záporáci, jejichž plán na odstranění nejnebezpečnějšího zabijáka pod sluncem je natolik primitivní, že vůbec nepřekvapilo, když neprošel. To i jáma na mamuty měla větší potenciál. Syn Stínu tak sice splňuje zaběhnuté standardy, ale nijak dál s nimi nepracuje. Veškeré ambice bohužel zazdila předvídatelnost, naivita a šablonovitost. Jako stylová pohádka pro dospělé fajn, ale žádné další emoce to ve mně jinak nezanechalo.

Celkem průměrná fantasy, která se však dobře čte. Příběh plyne na můj vkus moc rychle, málo popisů, vedlejších linií..... a to já nemám rád. Druhý a třetí díl určitě někdy přečtu, ale dám si chvilku od Sprunga pohov....