Syn kosti mluví

"Hodně se mi honí v hlavě a myslím si, že by o tom všichni měli vědět." Přijde mi to, jako když vlastní poruchu cpete na papír, přičemž z toho děláte 'Le Grand Ping Pong' zabalený ve významech, které tomu dávají pokračovatelé nějaké z Lecomteho myšlenek. Já 'Le Grand Jeu' absolutně nepochopil, šlo to absolutně mimo mě, tomuhle asi nerozumím, nebo možná ani nechci. Lecomte a jeho seskupení mi z jeho poezie a textů přijde prázdné, depresivní, bez stylu, bez šťávy, bez srdce, žádný BUCH-BUCH BUCH-BUCH (Bukowski), jako když se feťák ufetuje a žvaní si u toho svoje nesmysly, takový jsem z toho měl dojem... nesmysly, které dávají smysl jen autorovi a pár nadšencům, co si s ním patrně šlehají další dávku, jako nějaká indie undegroundová kapela, která má asi 3 fanoušky a lidi to sledují ne kvůli jejich hudbě, ale protože je to absolutní bizár. Lidi jako Lecomte se snaží o nějakou svoji "nesmrtelnost" tím, že budou popírat a jít proti všemu, jak je ostatně stylem drogy a řekl už Hunter S. Thomspon, "můžete se otočit zády k osobě, ale ne k droze". Připomíná mi to taková ty tiktokerská videa, nedávno jsem viděl jedno, kde pohledná holka přezpívala song od Post Malona, který v pravdě je smutným, ale pozitivním a uvědomělým, do podoby čistého hateování na muže, čímž vzala něco, co mělo hlavu a patu a srdce a začala tam projektovat nějaký svoje mindráky tím, že předělala něčí text, něčí art, něčí práci... a ještě si myslela, že tím ukazuje svoje silné ženství. I dekadence do jisté míry pokračuje v nějakých pravidlech, i proudy, co šly proti mainstreamu vycházejí odněkud. Nemám rád lidi, kteří se zjeví na scéně, snaží se popřít absolutně všechno před sebou a založit svůj hlas na tom, že jen vše popřou a pak si brblají pod vousy něco, co působí jen jako myšmaš obrazů (co nikdo nechápe), ping pong, sem tam, psaní má být o něčem trochu jiném, než že naplivu hodně rozličných věcí na papír, to by encyklopedie byly ty největší literární díla. Tohle, to je nějaký komplex, to nemá se skutečným tvořením co dělat. Ale hodně lidí v té době okusilo šílenství ze všech stran a dokázalo z toho vytvořit něco hodnotného, silného - napadá mě třeba Antonin Artaud. Jen můj názor. Tohle se mi opravdu nelíbilo.