Sympatie

Od pana autora jsem již dříve četla jeho předchozí knih Kniha noci, která mne velice zaujala, tak jsem sáhla i po jeho novince, na kterou jsem byla zvědavá. O to víc, když jsem si na letošním Světě knihy vyslechla velice zajímavou besedu právě s tímto autorem. Moje hodnocení ale nakonec zůstává bohužel průměrné a je mi to líto. V knize velmi silně rezonuje téma rodiny, které tu sledujeme na několika rovinách. Od rozpadu rodinných vztahů (rodiče X děti), manželství (odloučení manželů) po téma neexistující biologické rodiny (postavy sirotci). Autor se tu tomu věnuje velice úzce, ale já se obávám, že mi tu řada věcí unikla, a já to tak neuměla uchopit, jak by si kniha zasloužila. Asi možná chyběla hlubší znalost kontextu venezuelských dějin, na jejichž pozadí se příběh odehrává. Z politických důvodů odešly z Venezuely do exilu miliony lidí, po nichž v zemi zůstalo obrovské množství psů - to je doložený fakt, z něhož autor při psaní patrně vycházel, jak jsem pochopila z besedy na Světě knihy. Jelikož ale situaci ve Venezuele neznám nijak podrobněji, asi mi tu některé věci unikly, nebo prostě nevím, no. Mám dojem, že jsem si z knihy nedokázala úplně to, co jsem asi měla / mohla. Přitom ale musím uznat, že autorův styl psaní mi byl velmi blízký - je vidět, že autor s jazykem umí dobře pracovat - pomohl i skvělý překlad Víta Kuzmara.