Symbolika hebrejských znaků

Na tuto publikaci jsem se nesmírně těšil a o to ambivalentnější pocity z ní vlastně mám. Celkový dojem je veskrze pozitivní, hlavně co se obsahové stránky týče. Achabův projev je prostě radost poslouchat a obdobně i číst. Sem tam neprůhledné větné konstrukce a zmatené odkazování k symbolům jednotlivých hebrejských písmenek budiž odpuštěny, poněvadž není jednoduché o těchto věcech psát tak, aby to člověk pochopil a nebouchla mu u toho hlava. Achab se sice snaží psát přístupně (a mnohdy mu to jde), ale i tak se jedná o poměrně náročnou četbu, u které je potřeba mít už nějaký vhled do problematiky, chce-li si z toho skutečně něco hlubšího odnést. Jako představení složitosti a košatosti tradice spojené s hebrejským písmem to ovšem slouží skvěle. Horší to už ovšem je s formální stránkou knihy. Ač musím pochválit intuitivní podvojné zasazení alefbetu ve všech jeho variantách na začátek a konec knihy/vazby, zbytek knihy mi přijde, jako by snad proplul rukou korektora pouze zpola povšimnut. V publikaci (resp. jejím prvním vydání) se bohužel nachází nezvykle velké množství chyb ve formátování, překlepů, věcných nedokonalostí apod. Nebudu uvádět vše, ale na takovéto chyby jsem narážel cca jednou za 5-10 stran, což je dle mé zkušenosti na knihu takto renomovaného nakladatelství příliš. Např. za s. 72 jsou dvě chyby, jednak je zde zmíněn odkaz na slovníček pojmů, který se ale v knize nenachází, a jednak je dole na straně psáno “co dál” i když kapitola se jmenuje “jak dál” ("co dál" je až na úplném konci knihy). Dále: na s. 91 chybí slovo “jak”, na s. 150 je překlep (“laivce” místo “lavice”) či na s. 155 je random navíc znak # a bezdůvodně vložené číslo 822 před větou. Takovýchto chyb je více. Velmi mě to mrzí, protože to hrozně kazí celkový dojem z knihy, která je obsahově jinak povedená a je vidět, že na ní autor pracoval se zápalem, porozuměním a láskou. Doufám, že se kniha rychle vyprodá a nakladatelství půjde do druhého (opraveného) vydání, které všechny tyto neduhy vypiluje. Je škoda si kvůli takovým věcem kazit požitek z textu, ve kterém jsou tak krásné a inspirující pasáže, jako třeba... "Osobní Bůh je všechno předchozí vnímané v jiném světle. Takové to ja'akovovské 'na tomto místě byl Bůh a já to nevěděl'. A především buberovské Já a Ty."