Poslední kniha, kterou jsem dočetla v tomto roce. A byla to solidní volba! Příběh sám o sobě je již od počátku neutěšený, v něčem deprimující. Hledání sebe sama a své životní cesty tu je provázeno bolestí a nelehkými rozhodnutími, které jsou ovlivněny těžkou dobou a společenskými předsudky. Jde o zajímavou sondu do 80. let v Polsku, kdy socialistický realismus běžel na plné obrátky. Autor tu tak kombinuje téma těžké společensko-politické situace s tématem hlavního hrdiny snažícího se proplouvat životem s vědomím, že jako homosexuál bude ve své vlastní domovině narážet na překážky. Jedná se tak o dost zajímavé vyprávění, které čtenářům může zase o něco rozšířit obzory. Chvilku mi však trvalo, než jsem si zvykla na specifický způsob vyprávění. A také mi tu chybělo něco, co by ve mně rezonovalo natolik, abych chtěla knize po dočtení plný počet. Nicméně i tak si myslím, že kniha stojí za pozornost. Za sebe určitě mohu doporučit.

Osmdesátky jsem zažila, pamatuji si i vyhlášení výjimečného stavu v Polsku i to, jak jsem v sedmnácti nechápala, co to znamená. Knížka se velmi dobře čte, vystihuje přesně zvolenými slovy pocity hrdiny i atmosféru prostředí, ať už jsou příjemné nebo naopak. Léto, láska, sblížení ... citlivě a krásně podané autorem. Potom následuje zklamání, jak to v životě často bývá.