Sweet Tooth Mlsoun

Tak, přitvrdilo se, rozkrylo se pár dalších osudů, z kterých samosebou ani jeden nebyl idylický, kresba nemá chybu a pak ty barvy vodovkama, to je fakt pecka. Úzkost a naléhavost začínají taky nabírat na síle, takže hurá do finále, a za všechno dík, přátelé!

Takže je to tady. Po delší době přišel čas na to, abych se znovu ponořil do příběhu Guse. A musím říct, že to byla pecka. Jenom mě překvapilo, že jsem měla přečteno tak rychle... Jo, první knihou jsem se dost prokousávala, protože obsahovala strašně moc informací. Ale teď už všechno víme a není čas s ničím zdržovat. Protože toho bylo fakt hodně! Jestli jsem o první knize tvrdila, že mě emočně vyčerpala, tak druhá mě emočně úplně rozebrala. A vzhledem k tomu, co se asi nejspíš stane dál, tak mě třetí kniha jisto jistě rozdrtí úplně, žádný poskládání nepřijde. Protože přišel čas velké záchrany. A pokusu o urovnání vztahu Jepparda a Guse. Což je protkané celou knihou. Nikam se nepospíchá a to je na tom to krásný. Stejně jako v případě ostatních vztahů. Aby se na konci (což bylo příběhově logický) všechno rozpadlo. A na mě to bylo moc. Všechno, co se tam stalo mi pomalu lámalo srdce. (Sorry, ale já jsem strašná měkota, když přijde na příběhy Jeffa.) A konec byl neskutečný. Ne jenom dějově... ...já jsem totiž zvyklá, že Jeff je i skvělý kreslíř. Umí prostě všechno. A podle použitého stylu vás navádí do emoce, kterou popisuje. A já si ten konec užila. Ten s Gusem. Četla jsem to a otáčela stránky se strachem, co najdu dál. Protože jsem se bála, že tam bude přesně to, co nechci. Jo, jo, když je někdo na dně, může padnout ještě níž. To opravdu není problém! Ukáže to, že na skutečném dně fakt nebyl. Druhý Mlsoun je hodně emoční kniha, kterou jsem přečetla extrémně rychle. Vychutnala jsem si každou stranu a užila každé okno. A přestože tady byla spousta krutých věcí, ty krásné na usmátí to vyrovnavali. Tak doufám, že se s příběhem usměji znovu. Ty postavy si to zaslouží...