Svoboda

Moje první zkušenost s paměťmi nějaké osobnosti, doposud jsem četl pouze biografie. Paní Merkelovou jsem měl vcelku rád a považoval ji za výraznou světovou osobnost, která sice udělala několik chyb, ale převažoval u mě z ní pozitivní dojem. Po přečtení této knihy na ni svůj názor musím rozhodně změnit. Chybí u ní jakákoliv míra sebereflexe a schopnost uznat chybu. V celé 600 stránkové knize uzná snad jen 2 drobné chybičky a to ještě zdůrazní, že to její chyba nebyla, ale spíše její špatně interpretovaný výrok. Mohla svými paměťmi vysvětlit některé své kroky a omluvit se za vzniklé chyby a tragédie, které díky tomu vznikly, ale místo toho vše vysvětluje jako pragmatické jednání (jednání v Bukurešti, podfinancované investice do obrany, stavby Nord Stream 1 a 2 - první plynovod zdědila po svém předchůdci a za druhý taky nemůže, i když před ním varovala půlka Evropy i prezident USA, atd.). Na knize oceňuji osobní postřehy ze světových jednání a pohledy na politické osobnosti. Kdyby autorka šla spíše touto cestou, tak je kniha o poznání zajímavější a záživnější, než když se snaží popisovat banální jednání ve své politické frakci. Její odtrženost od reality a ztrátu sebereflexe nejvíce ilustruje, když několikrát zdůrazňuje jak jí záleží na životním klimatu, jak je potřeba snížit emise skleníkových plynů a poté v jiné části popíše jak soukromým tryskáčem, který ji zaplatí CDU/CSU letí na otočku na nějaké banální setkání občanů. Celkově kniha působí jako promarněná příležitost, jak mnohými nenáviděná bývalá kancléřka, mohla udělat za svojí velkou politickou kariérou důstojnou tečku. Místo toho nám odhalí svoji pravou osobnost a myšlení a není to zrovna příjemná podívaná.

Kniha je velké zklamání. Angela Merklová nemá ani nejmenší sebereflexi. Všechny rozhodnutí, které kdy v politice udělala, pořád považuje za jediná možná. Nepřipouští si ani nyní, že například otevření hranic pro migranty v září 2015 bylo špatně. Horst Seehofer, tehdejší šéf CSU, s kterým se tehdy neporadila, jí řekl, že to bylo její nejhorší rozhodnutí v životě. Ona by to i přesto udělala znovu stejně. O násilí páchané těmito migranty nyní už ovšem nepíše nic. Všechny ty mrtvé, zraněné a znásilněné přehlíží. Po tsunami a problémech ve Fukušime, se rozhodla uzavřít všechny jaderné elektrárny. I přesto, že se díky zemětřesení stala tsunami a toto v Německu nikdy nemůže nastat. Německo byl jediný stát kde se jaderné elektrárny kvůli tomu uzavřeli. I její vstup do politiky je velmi zvláštní až podezřele jednoduchý. Do roku 1990 pracovala v NDR v akademii věd v chemii. Poté se stala tiskovou mluvčí v nově založené politické straně. Po pouhých 8 měsících v politice se rozhodla, že bude poslankyní!!! Známí jí zařídili místo v zapadlém okrese, byla zařazena na kandidátku a jelikož CSU jasně vyhrála volby tak se poslankyní skutečně stala. Už tohle je obdivuhodné. Nicméně i když byla nový politik, a poprvé zvolena hned se stala ministryní a zároveň zástupcem předsedy politické strany!!! I přesto, že měla zkušenosti pouhých 8 měsíců jako mluvčí. Poté už ze Spolkového sněmu body nevypadla a stala se předsedkyní a kancléřkou.