Svítání

"Chystá-li se člověk někoho zabít, měl by pocítit úzkost, aby nakonec nezabil." Nositel Nobelovy ceny za mír, zakladatel Nadace pro humanitu a spoluzakladatel dnes už světově známého pražského Fóra 2000, ale také přeživší koncentračních táborů Birkenau a Buchenwald. To vše a mnohem víc byl Ellie Wiesel. A taky stihl napsat přes čtyři desítky knih. Já začínám jeho novelou Svítání. Snad budu mít síly začíst se i do dalších děl. Pojem svítání sice evokuje pozitivní pocity nového dne, nového začátku a konce tmy. Svítání je ale také časem rozehrávání válek či páchání násilných činů. Wiesel zachycuje složité a bolestné duševní a myšlenkové pochody židovského chlapce, který byl předurčen zasáhnout do běhu neblahých dějin židovského národa. A nemůže se přitom vyhnout tématům viny, spravedlnosti a oprávněnosti, stejně jako odpovědnosti jednotlivce a národa, která se pojí s mocí nad životem a smrtí, s nevyhnutelností. "Zítra zabiji člověka... Angličan, nepřítel. Jsme ve válce."

Hnutí odporu, partyzánské akce, braní rukojmí, to vše je zajímavé, ale asi by to na skvělou knihu nestačilo. Elie Wiesel svým úsporným stylem, kde každé slovo zapadá do textu jako zrnko písku do mandaly, bez příkras popsal psychologickou proměnu pronásledované oběti v kata. Neskutečně čtivá a věrohodná existenciální novela o židovské mentalitě a nečekaně hlubokých kořenech blízkovýchodního terorismu.