Světlo z Byzance

Jak píše autor v prologu, síla knihy spočívá v její nedořečenesti a nedokončenosti; to, že se jedná o poslepování střípků, takovou roztříštěnou mozaiku v níž tušíme zbytky úchvatného celku. Z každé věty je znát, že autor byl tématem pohlcen, a že se za knihou skrývá stovky a stovky hodin mravenčí práce. Dlouho jsem nenarazil na takto vyčerpávající text (v dobrém slova smyslu) z pera jednoho autora. A i když jsem lecčemu nerozuměl nebo jsem to nechápal, tak jsem se s chutí ke knize vracel a tu ta tam uždiboval. Je s podivem kolik z řecké klasické literatury (nahlížené ovšem prizmatem byzantské vzdělanosti) ovlivnilo italskou renesanci a její učence, filosofy, astronomy, lékaře a další. Není snad oboru, který by nebyl v té době skrze "nové čtení" a překlad řeckých a byzantských klasiků ovlivněn. Učenci přicházeli z Byzance do Itálie a zásadně se podíleli na utváření tehdější vzdělanosti a kultury. U nich lze hledat základy italské renesance a humanismu. Světlo z Byzance dopadá i na naše století, i když je to světlo z velké dálky a tak hodně matné. I tak jsou ale díla Platóna a Aristotela - jakožto vrcholky toho pomyslného ledovce - stále vydávána, překládána, čtena a interpretována. Klasická vzdělanost tak stále žije a Světlo z Byzance to jen potvrzuje. Doporučuji.

skvělá kniha