Světlo nad oceánem

Tento román mě nesmírně potěšil, pohladil po duši, asi jsem potřebovala číst tak něžný, jemný, rodinný příběh, který omývají vlny oceánu. Světlo nad oceánem má nejenom překrásnou obálku, ale i skvělý překlad mé oblíbené Michaely Klevisové. Příběh samotný není ani ničím originální, ani výjimečný, i přesto se mi moc líbil. Zamilovala jsem si atmosféru celé knihy, líbilo se mi být s Ivy u pobřeží oceánu a odhalovat tajemství její babičky Ruth. Velice příjemné a milé čtení a jistě sáhnu i po další autorčině knize. Dům v zátoce čeká v mé knihovně na přečtení, tak se už těším !

Mé první seznámení s autorkou. Tento typ knih, kde se střídá přítomnost a minulost, mám moc ráda. Odkrývání starých tajemství, vyklízení domu po milované babičce, vzpomínky a také staré křivdy a skutečnost, kterou je někdy lepší nechat spát. V přítomnosti přijíždí Ivy z New Yorku přebrat dědictví po babičce Ruth a vyrovnat se s informacemi, které na ní během vyklízení vyplují. Setkává se s dávnou nejlepší přítelkyní Dani, s kterou mají nevyříkané věci. Dokáží navázat na staré přátelství? V minulosti se potkáváme s tehdy 12 letou Ruth a s jejím životem na pobřeží, kde pomáhala rodičům v hotelovém rezortu. Její matka Edna ji jako novorozeně našla v pokoji zabalenou do růžové deky. Jenže i Edna má svoje velké tajemství… Na pobřeží jednou za čas vypluje vrak lodi, která tam před dávnými časy ztroskotala. I ona je opředená různými pověstmi. Jak vše Ivy rozmotá, co udělá nadále se svým životem? Líbí se mi popsané prostředí, chování lidí z dřívější doby, popsaný život na pobřeží. Ne vždy je to jednoduché a ne vždy se bouře hned přežene a někdy má poměrně velké následky. Styl autorky mě bavil. Příjemně jsem proplula na mořské vlně a těšila se z odkrývání tajemství.