Světlo na Lavélu

Dočetla jsem se slzami v očích velkolepý román Světlo na Lavélu. Ten příběh mě chytil za srdce, již dávno jsem nic podobného nečetla. Očekávání krásného a nevšedního čtení se naplnilo a ve mně pořád doznívá osud ukrajinské farmářky Isabelle a amerického bankéře Finna. Ta láska, na kterou jsem tolik čekala, se rozvinula jako růže až v poslední třetině příběhu, ale o to byla krásnější, silnější i dojemnější. Překrásný román, který vřele doporučím! Jsme utiskováni ze všech stran, ale ne rozdrceni; zmateni, ne však zoufalí; pronásledováni, ne však opuštěni; sraženi k zemi, ale ne zničeni.

Jsou knihy, které čtu docela dlouho a není to tím, že by mě nebavily, právě naopak. Vychutnávám si každou stránku, nechávám děj v sobě doznít a záměrně nespěchám. Ano, píšu o této knize, Světlo na Lavélu. Hladomor na Ukrajině, trpící pod Sovětským svazem a pád burzy a počátek velké hospodářské krize v Americe. A potom Isabelle a Finn, klidně bych je zařadila mezi jiné známé ikonické literární dvojice, tak osudové, tak silné, tak niterné a tak krásné to bylo. A to vše zabaleno do epického příběhu skvělé vypravěčky Paulliny Simons. Je to složitější kniha, pomalá, plná zajímavých myšlenek a hutná dějem, plná zajímavých postav, které více či méně do příběhu zasáhnou. Od Paulliny jsem kdysi četla knihu Měděný jezdec a prequel Bellagrand a z nějakého důvodu nepřečetla další dvě pokračování, no, budu to muset napravit. Skvělý historický román, plný statečnosti, hrdosti, odhodlání a osudové lásky. Asi není pro každého, mě si získal od prvních stran. A ,Zuzi, (zuzana2599), máš pravdu, ani já dlouho nic podobně krásného nečetla. Škoda, že žánrově těchto knih nyní vychází tak málo:-(.