Světla na Labi

Knihu jsem poslouchala jako audio v jazyce originálu a úplně mi nesedlo její načtení. Ale za to samozřejmě nikdo nemůže, proto nebudu hodnotit hůř, než si kniha zaslouží ;-). Lily Karstenová je dívka z bohaté rejdařské rodiny, žijící v Hamburku. Kromě rodičů má také sourozence, přičemž její mladší bratr je v té době tzv. nežádoucí, protože se narodil s postižením... Hned na začátku knihy dojde k tragické události, když na křtu nové lodi, kterého se Lily účastní, odletí její klobouk do řeky Labe a zachránit se ho snaží jeden z přístavních dělníků, který se nejen těžce zraní, ale na následky této nehody po několika týdnech zemře. Lily chce za každou cenu jeho rodině pomoci - a to i navzdory svému staršímu bratrovi - a při té příležitosti se seznámí s chudým Jo Boltonem... Autorka v knize plasticky popsala propastné rozdíly mezi společenskými vrstvami té doby a na pranýř postavila také nerovnost mužů a žen. Příběh jako takový je poměrně smutný, ale napsaný tak čtivě, že se kniha jen těžko odkládá, přestože se nejedná o lehké téma. Za sebe tedy dávám plný počet a časem se budu těšit na pokračování.

Túto knihu som zhltla za pár večerov a musím povedať, že ma dostala hlavne svojou atmosférou. Miriam Georg ma vzala do Hamburgu konca 19. storočia tak presvedčivo, že som si pri čítaní predstavovala, ako sa tam vôňa kávy mieša so zápachom prístavného bahna. Ten kontrast medzi nablýskanými salónmi smotánky a mrazivou biedou robotníckych štvrtí bol vykreslený fakt surovo a trefne. Tiež ma oslovila téma búrania vnútorných aj spoločenských bariér. Sledovala som Lily, ako sa postupne prebúdza zo svojej naivnej bubliny, a bolo mi jej v tom svete plnom prísnych pravidiel miestami až ľúto. Postavy neboli čiernobiele, Lily bola odvážna, ale stále dievča svojej doby, a Joo zosobňoval hrdosť človeka, ktorý nemá čo stratiť. Páčilo sa mi, že ich vzťah nebol len o lacnej romantike, ale hlavne o hľadaní pravdy v systéme, ktorý bol postavený na nespravodlivosti. Autorka písala neskutočne opisne. Nemyslím tým žiadne nudné siahodlhé pasáže, ale skôr taký ten filmový štýl, kde mi stačilo pár viet a v hlave sa mi hneď premietal obraz hmlistého prístavu. Dokázala do príbehu nenásilne vpliesť historické detaily, vďaka čomu som mala pocit, že som tam s postavami aj bola a prežívala každé jedno ich rozhodnutie. Bolo to silné, emotívne a nútilo ma to premýšľať, čo všetko museli ženy vtedy obetovať za kúsok slobody.