Světelný klam

Další díl z této pro mně úžasné série, kdy, i když jen, jako čtenář, jsem tichý pozorovatel všech postav, které se nadále otevírají a vyvíjejí. Tady je to návrat inspektora Gamache s jeho týmem a zase do odlehlé vesničky, která není zanesená ani na mapě, Three Pines. Clara oslavuje svou první samostatnou výstavu v muzeu v Montrealu. Následně všechny známé osobnosti i obyvatele vesničky pozve na domácí oslavu. Ráno , na její zahradě plné květin, naleznou mrtvou ženu. Jak je psáno v anotaci, ožívají stíny minulosti, které ovlivňují přítomnost. Líbí se mi Gamachova rozvaha a klid při jeho vyšetřování. I zmínka o AA a začátečnickém žetonu anonymních alkoholiků. Je zde hodně emocí a komu věřit? Alkoholikem se může stát kdokoliv a pomoc může přijít, když ji přijme. A odpuštění taky k životu patří a to ve smyslu pozitivním i negativním. Slova na začátečnickém žetonu AA si vezmu pro sebe, jako mantru, protože je o životě. Bože - dej mi klid Přijmout to, co změnit nemohu, odvahu změnit , co změnit nemohu a moudrost jedno od druhého rozpoznat. Bohužel pro mne ta "moudrost" Už se těším na další díl, bude mě zajímat co Clara a Peter, Ruth a její husa, prostě všichni.

Světelný klam je už moje sedmá kniha od Louise Penny a musím říct, že mě bavila možná ze všech nejvíc. Styl jejího psaní mi neuvěřitelně sedí – je to poctivá detektivka plná napětí, ale zároveň velmi laskavé, lidské čtení. Penny dokáže vyprávět o zločinu bez cynismu a brutality, s důrazem na atmosféru, vztahy a vnitřní svět postav. Velkou roli pro mě hrálo i téma malování a umění, které příběhu dodává zvláštní hloubku a jemnost. A samozřejmě nechybí mí oblíbení obyvatelé Three Pines – postavy, ke kterým se člověk vrací skoro jako ke starým známým. Právě jejich přítomnost dělá z této série něco víc než jen další krimi. Světelný klam je napínavý, citlivý a krásně napsaný román, který ve mně zanechal silný dojem. Pro mě zatím jednoznačně vrchol celé série a další důkaz, že Louise Penny patří mezi autorky, ke kterým se budu vždycky ráda vracet.