Dávám plný počet, i když objektivnější by byli tak ty čtyři hvězdy. Trochu mě mrzí to nízké hodnocení téhle velmi dobré, i když v lecčems jistě svérázné monografie. Mně se ale autorův styl líbil. Je to čtivý jako málokterá (třeba i lepší) monografie. Svěrák si počíná trochu jako Vladimír Suchánek při interpretaci filmů Andreje Tarkovského. Někdy snad až příliš okatě podsouvá těm příběhům různé symbolické a alegorické roviny, o kterých mám jisté pochybnosti, že to tak autor skutečně myslel. Není to tedy čtení pro každého, ale když se necháte unášet těmi obrazy a různými symbolickými náznaky, tak si četbu lze užít. Znalost Bible není na škodu. Cormac z ní vychází hodně. Některé ty rádoby východní náběhy jako soudce Holden jako Šiva, mi přišly mimo. Já myslím, a tím nijak nesnižuji Cormacovu znalost, že Svěrák to chytil za dobrý konec a věnuje se hlavně tomu biblickému vlivu. Vztahu jeho románů k těm starým a někdy už bohužel ne tak známým příběhům, které, když nic jiného, jsou skvostnou literaturou a hýří barvitým jazykem. A tam někde, řekl bych, je zřídlo, ze kterého se napájí Cormacova jedinečná imaginace, která ale není vlastně zas až tak jedinečná, když se do toho jeden notně ponoří, jako právě Svěrák, a poukáže na to množství literárních a filosofických aluzí v autorově díle. Ono je to dobré právě kvůli tomu, že to jakoby nic nového neříká. Autor (Cormac) prostě jen podoben starozákonním prorokům, jazykově vybroušeným stylem, útrpně a rozmrzele konstatuje neutěšený stav věcí. Doporučuji.

Klasický případ akademického kýče. Některé teze jsou tak absurdní a vycucané z prstu, až je to k pláči. Důkaz, že jistá forma nadinterpretace může být stejně směšná jako Ordinace v růžové zahradě.