Svět je složitější, než se zdá

Vnímám to tak, že během rozhovoru historika Přemysla Houdy s bývalým blízkovýchodním zpravodajem Českého rozhlasu Břetislavem Turečkem vykrystalizovaly tři větší tematické okruhy: a) osobní a profesní životopis BT + fungování českých médií b) "rozumování" o standardech novinářské práce c) Blízký východ Zásadní jsou samozřejmě okruhy b) a c). A tak čtenář může dočíst, proč se Tureček vyhýbá sociálním sítím (kde se praktikuje hlavně mudrování o všem, co hýbe veřejným prostorem) a vůbec na aktivistické pojetí žurnalistiky. Ani jsem si už nemyslel, že ještě existuje nějaký český novinář, který má tolik pokory, aby se nevyjadřoval k tématům, kterým nerozumí, ve kterých nemá expertní vědění. Ono by se řeklo malá věc, ale když si vezmeme, jak třeba o Blízkém východu (ale samozřejmě nejen o něm; jen je v něčem tenhle případ nejkřiklavější) na Muskově síti referovali a referují někteří nejvlivnější novináři (novinářky), bez toho, aby někdy vůbec na Blízkém východě byli, aby znali zdejší aktéry a zdejší klima, tak si řekněte, že je v tom mediálním prostoru něco strašně špatně, resp. že si tu někdo nehezky zahrává se svou profesní ctí. "Právě že já o tom hovořit nechci a nebudu. Myslím si, že člověk se má držet svého kopyta. To, že dnes mám technické možnosti vyjadřovat se úplně ke všemu, mě nezbavuje soudnosti, pořád bych si měl být vědom toho, že to, že něco udělat můžu, ještě neznamená, že to udělat musím nebo že bych to udělat měl. To je podstata. Výkřiky v prostoru, ve kterém se parta názorově ukotvených lidí plácá po ramenou, jak to natřeli těm druhým, mě nezajímají. Přijde mi pod úroveň." (str. 130) Ještě zajímavější jsou samozřejmě Turečkovy postřehy k Blízkému východu. Třeba k Íránu, na který tu každý tak trochu nahlíží jako na fanatický náboženský stát a jakési fundamentální zlo. Tureček se snaží čtenáře naopak přesvědčit, že se špičky Íránu naopak chovají cynicky a pragmaticky (ostatně jako špičky každé velmoci) a s náboženskou kartou hrají, jen když se jim to hodí. Kdyby se opravdu drželi svých vlastních principů, tak by jako šiíte jen horko těžko podporovali sunnitské muslimy z hnutí Hamas. A kdyby jim šlo opravdu o všechny utlačovaného celého světa (Írán se dlouhodobě prezentuje jako obránce utlačovaných nejen z náboženských, ale i z antiimperialistických pozic – ty tvoří vedle náboženství druhý klíčový pilíř jeho oficiální identity), tak by aspoň rétoricky zastali Ujgurů, utlačované muslimské (sic!) menšině v Číně. Inu, když proti USA potřebuješ silného spojence, tak jsou najednou všechny zásady stranou. Nejvtipnější historkou celé knihy je ta, ve které Tureček vzpomíná, jak mu v jednom článku z devadesátých let změnili "židovské teroristy" na "židovské traktoristy". :-)) V Čechách si totiž v té době židovského teroristu nikdo neuměl představit, ostatně bych řekl, že se za ty roky až tak moc nezměnilo...