Svatý František z Assisi

Chesterton se divil, jaký ohlas tato knížka vzbudila, což je mu ke cti. Já se nedivím. Zda je mi to ke cti, to nevím. Výpisek: „Plný význam sv. Františka z Assisi tkví v tom, že byl určitě asketický a že určitě nebyl škarohlíd. Kdykoli byl vyhozen ze sedla slavným ponížením své vize závislosti na Boží lásce, vrhl se do postů a bdění přesně tak, jako se divoce vrhal do bitvy. Vyrazil s válečným koněm plnou silou a nebylo zastávky nebo ohlédnutí ve hřmícím útoku jeho výpadu. Nebylo v tom nic negativního; nebyla to strnulost nebo stoická prostota života. Nebyl to sebezápor pouze ve smyslu sebekontroly. Bylo to pozitivní jako vášeň; bylo to kladné jako rozkoš. Hltal posty jako člověk hltá jídlo. Vrhal se do chudoby jako lidé horečně kopali zlato. A právě pozitivní a vášnivá stránka jeho osobnosti je výzvou moderní povaze v celém problému honby za požitkem. V tom spočívá nepopiratelně historická skutečnost a k ní se pojí další morální skutečnost, která je téměř stejně nepopiratelná. Jistě setrvával ve svém hrdinném a neobvyklém směru od okamžiku, kdy kráčel v žíněné košili zimním lesem, až k okamžiku, kdy si přál při umírání ležet na holé zemi, aby dokázal, že nemá nic a není nic. A můžeme říci téměř se stejně hlubokou jistotou, že hvězdy sunoucí se nad vychrtlým a zpustošeným tělem, ztuhlým na kamenné podlaze, shlížely ze svých zářivých drah kolem světa plného pachtícího se lidstva na šťastného člověka."

František z Assisi přede mne kladl otázky od té doby, kdy jsem se s ním setkal poprvé. A poprvé to ve větším rozsahu bylo v Kazantzakisově románu Chuďásek Boží, který ne mne hluboce zapůsobil. Až do doby než jsem se dostal k Chestertonovi. Nejde o to, že to druhé není román, ale především o rozdíl, v jakém byl František pojat. V prvním případě mi byl v té době František jaksi přirozenější, Kazantzakisovo chápání bylo interpretovatelné nejspíš jako o náboženském fanatikovi, popř. o vypjatém blouznivci, který dobrovolně vedl život, jenž nemohl dlouho vydržet a který vedl k jeho zkáze. Chesterton tento obraz dokonale rozbil a od té doby řeším Františka neustále. Však to není žádná legrace změnit běh světa. Chápu Kazantzakisova Františka, ale miluji toho Chestertonova. Četl jsem i další Františkovy životopisce, seznámil se blíže s jeho odkazem, ale ústředním v mé mysli zůstávají ten Chestertonův a Kazantzakisův.