Šváb

Úkrok z intelektuálních souvislostí :-): on to sice na začátku je Kafka (naruby), ale jestlipak by McEwan přiznal kapičku inspirace jedním dílem Doctora Who (to by i zůstal doma), popř. lehce i Muži v černém? V každém případě mi to přišlo jako dobrý nápad k rozehrání politické hry britského broukopremiéra, v němž autor doslovu vidí jasného Borise J. Jasně, ale – a komentáře dokládají, že v tom nejsem sama – tu máte taky vysvětlení lecčeho z vrcholné politiky domácí, nad čím jste kdy kroutili hlavou. (Ve skutečnosti soudím, že švábi jsou v tom u nás nevinně.) Jako u každé satiry se dost pobavíte a trochu naštvete, a tak to má být. Nadčasové a nadregionální, celkem dobře napsané, lehce vypointované.

Je to žert na necelých sto stran - ale žert stejně krutý jako zábavný. Kafka dodal rámec, Orwell a Machiavelli metody politické hry a politického boje, McEwan humor a jazyk (reversalismus a clockwiserismus jsou geniální pojmy, stejně jako některá jména: americký prezident Archie Tupper za všechny). Britský ministerský předseda Jim Sams, dočasně převtělený šváb, zapracuje s celým svým podobně švábím kabinetem na prosazení obrácení finančních toků - takže spotřebitel by měl dostávat peníze za pořizování zboží a ty vkládat do toho, aby si udržel zaměstnání, při čemž vlastnění větší hotovosti je trestné. Prosadit to stojí spoustu energie, vložené do vymýšlení strategií a tanečků s podstatnými světovými hráči, času věnovaného zvládnutí britských stranických a vládních konkurentů a spíše mimochodem pár (prozatím jen pár) životů. A čtenář se směje - protože mu nic jiného nezbývá - a má trochu vztek - neboť ani na šváby literární, ani na ty skutečné, co prosazují nebezpečné nesmysly, protože z nich profitují a protože je to prostě baví, nikdy nemůže dosáhnout...