Suzy

„Má oči, ale je slepá. Má uši, ale neslyší. Má ústa, ale nemluví. Má ruce, ale nemá cit.“ Oživlé panenky mnohým budou navždy evokovat dvě nejlegendárnější - Annabelle a Chucky. Jenže Suzy je tak trochu něco úplně jiného. Musím přiznat, že Jana Pacáková mě překvapila směřováním svého příběhu. Jsou to vlastně dvě linie příběhů, které směřují k jednomu moc zajímavému konci. Navíc se napětí celkem slušně stupňuje, je v tom pár hororových scén a navíc děj rychle plyne. Četlo se to rychle, nebylo tu místo pro nudné pasáže a navíc samotný konec překvapí. Nedá se říci, že je originální, ale je vítaný a vlastně nečekaný. Další velmi povedený příběh v edici Zrnka temnoty. Citát: A já věřím, že mnohé věci skutečně mají duši.

Ako malý špunt som takú jednu bábiku poznal. Stará mama ju mala vždy na prehoze na manželských posteliach. Poznáte tie staré spálne? Manželská posteľ, vône Nivey a naftalínu zo skríň, všade dečky, na stene Ježiš pri mesiačiku rozjíma v Getsemanskej záhrade či kde, bábika na posteli sedí s roztiahnutými nohama. Ja sa vkradnem dnu, prst v nose, sledujeme sa navzájom, potom sa radšej idem hrať s autíčkami inde, do obyvačky alebo do kuchyne. Hororový príbeh dalo by sa povedať, pre mladších čitateľov, čo už chcú postúpiť od Troch pátračov k "drsným hororom" :) Taká neurážajúca štandardka (rozumej predvídateľná šablóna) o bubu bábike, s preskakovaním medzi minulosťou a súčasnosťou. Všetko je jednoduchučké, postavy si spomenú na veci spred 70 rokov, každému je hneď jasné čo a ako. Nič komplikované a trochu to uberá atmosfére. Autorka píše svižne, až by som povedal, žiadalo sa mi viac. Predsa len 90+ strán je v podstate väčšia poviedka rozdelená na kapitolky. Ale táto edícia sú rýchlovky, priestor pre mladých autorov. V žánri hororu je to v podstate mainstream. Inak ako čítam komentáre, je zvláštne koľko nás má nepríjemný pocit z bábik. Ja tiež. Takých starožitných realisticky stvárnených. Hurvínek a Labubu ma netrápia, tam som v pohode.