Suzanne Renaud

Křehká, noblesní žena s obrovskou vnitřní silou prakticky opřenou o Boha. To je Suzanne, která se stejně orientovaným Bohuslavem vstupuje do manželství ukotveným kromě víry hlavně v uměleckém cítění. Jejich rodina je originálním diamantem vybroušeným dvěma totalitami. Vnitřní bohatství synů nám otevřel Aleš Palán a Lucie Tučková přidává francouzskou část rodiny. Nezbývá než se obdivovat osobnosti, která se pro manžela a rodinu vzdala velké části sama sebe. Za mě je velkým příkladem šance, jak pravdivě naplnit manželský slib v těžkých časech a hluboce před ní smekám! Bez zbožných frází následuje svého muže a koná vše, co je právě potřeba. Je to něco, co málokterá z nás dokáže. Naopak, tahle síla ženskosti, je v dnešní době spíš nemoderní. Ztratili jsme povědomí, jak často v dějinách za velkým mužem stála vnitřně silná, obětavá žena. . . Velká škoda. JÍNÍ Únavou podzimní traviny lehly, úsvitu krůpěje motýli zkřehlí pijí; zdvihají křídla svá, ale již nevzletí, na květech zavřených zelenou perletí planou. Také jdu unaven, žampion u cesty, bily a křehounký jako šat nevěsty, sbírám. Žampion loupám, ruka jím voní; srdce mám těžší, než jsem měl loni, láskou. Žampion loupám, voní; vtom stáda bílá zřím v duši, Jeseň je mladá pase. Přečistá, dobrá Jeseň tu stojí, ledovou roušku na hlavu svoji váže. 10/10

Letošní léto trávím díky Lucii Tučkové ve společnosti francouzské básnířky , manželky Bohuslava Reynka. Tahle kniha na mne čekala několik měsíců, už jsem ji párkrát otevřela a prolistovala, prohlédla si fotografie, ale něco mi říkalo, že číst bych ji měla, až budu v tom pravém rozpoložení a budu mít čas na soustředěné čtení . Lucii Tučkové se povedla skvělá věc: velmi poutavě a podrobně nás seznamuje se životními osudy Francouzky, ženy typicky městské , navíc básnířky , přesazené na selský statek do drsného kraje Vysočiny. A jakoby to samo o sobě nebyla těžká životní zkouška , ještě osud přidá světovou válku a komunisty .Kniha Lucie Tučkové se čte jako napínavý román, provádí nás všemi peripetiemi básnířčina života, seznamuje s její tvorbou, cituje z korespondence. Po přečtení knihy máte pocit, že jste získali novou přítelkyni Suzanne – ženu křehkou, citlivou , statečnou , se kterou si rádi vypijete šálek oblíbené kávy a budete naslouchat jejímu vyprávění ...nebo jen tak mlčet a rozjímat. Vřele doporučuji! A jen tak na okraj – divím se, že po tomto námětu nesáhl ještě žádný filmový scénarista – podle mne by to mohl být skvělý film!