Superman Mír na Zemi

Ok, všechny jako víme, že je blbost, aby se na konci všichni smáli, drželi za ruce a zpívali si, jak to ten Superman zvládnul. Jak zachránil svět. Jenže na tomhle příběhu lze krásně vidět "komplex superhrdiny". Chci pomoct všem, ale nepočítám s tím, ze třeba pomoc nechtějí, nebo mi to nebude dovoleno, protože ti druzí je potřebují na zemi, ve špíně a prachu. A jak nikde v tom vzorečku nefiguruje on sám. Vždy víc myslí na druhé. Čili to vážně působí, že je Clark z jiné planety (ha ha ha) a o to je jasné, že jeho pád budu bolet mnohem víc. Víme, že s tím měl vždycky problémy. Tak co tedy v tomhle komiksu tvůrcům jde? Vykreslit to pořádně a jít do hloubky, protože nejsou rozptylováni dalším dějem. A kresba tomu pomáhá. Alex Ross umí. Žije tím, prožívá to. A to mě na něm baví. Takže jo, děj je na druhém místě, přestože myšlenka hluboká, ale ta kresba je prostě dnes na "ach" i "wow". Snad vyjdou i ostatní knihy z "narozeninové série" :O

Supermanova úvaha - otevřený dopis lidstvu, nádherně ilustrovaný Alexem Rossem, chtělo by se říct :) Ne, o příběhu tentokrát opravdu nemůže být moc řeč, ale také o něm řeč být neměla. Jde o to poselství, o tu myšlenku, dvě strany mince a fakt, že největším nepřítelem člověka je on sám. Líbilo se mi, kolikrát se Superman sám nazval člověkem. Kéž by také co nejvíc lidí chtělo být Supermanem.

Supermanovo poselství humanismu, které mnohými není přijímáno tak nadšeně, jak by Superman očekával. Ono není nic černobílé a i snaha o dobrý skutek může být z jiného úhlu pohledu chápán jinak a především pokud určitý čin není podepřen dalšími skutečnostmi, tak nemusí nic znamenat. Ano, je to trošku agitka, ale ono to tak nějak k Supermanovi patří a na celkovém vyznění příběhu mi to nevadilo. O kresbě Alexe Rose asi není potřeba nic moc uvádět. V takto velkoformátové knize prostě výborné.

Ok, všechny jako víme, že je blbost, aby se na konci všichni smáli, drželi za ruce a zpívali si, jak to ten Superman zvládnul. Jak zachránil svět. Jenže na tomhle příběhu lze krásně vidět "komplex superhrdiny". Chci pomoct všem, ale nepočítám s tím, ze třeba pomoc nechtějí, nebo mi to nebude dovoleno, protože ti druzí je potřebují na zemi, ve špíně a prachu. A jak nikde v tom vzorečku nefiguruje on sám. Vždy víc myslí na druhé. Čili to vážně působí, že je Clark z jiné planety (ha ha ha) a o to je jasné, že jeho pád budu bolet mnohem víc. Víme, že s tím měl vždycky problémy. Tak co tedy v tomhle komiksu tvůrcům jde? Vykreslit to pořádně a jít do hloubky, protože nejsou rozptylováni dalším dějem. A kresba tomu pomáhá. Alex Ross umí. Žije tím, prožívá to. A to mě na něm baví. Takže jo, děj je na druhém místě, přestože myšlenka hluboká, ale ta kresba je prostě dnes na "ach" i "wow". Snad vyjdou i ostatní knihy z "narozeninové série" :O

Supermanova úvaha - otevřený dopis lidstvu, nádherně ilustrovaný Alexem Rossem, chtělo by se říct :) Ne, o příběhu tentokrát opravdu nemůže být moc řeč, ale také o něm řeč být neměla. Jde o to poselství, o tu myšlenku, dvě strany mince a fakt, že největším nepřítelem člověka je on sám. Líbilo se mi, kolikrát se Superman sám nazval člověkem. Kéž by také co nejvíc lidí chtělo být Supermanem.

Supermanovo poselství humanismu, které mnohými není přijímáno tak nadšeně, jak by Superman očekával. Ono není nic černobílé a i snaha o dobrý skutek může být z jiného úhlu pohledu chápán jinak a především pokud určitý čin není podepřen dalšími skutečnostmi, tak nemusí nic znamenat. Ano, je to trošku agitka, ale ono to tak nějak k Supermanovi patří a na celkovém vyznění příběhu mi to nevadilo. O kresbě Alexe Rose asi není potřeba nic moc uvádět. V takto velkoformátové knize prostě výborné.