Superkomunikátoři

Klady: - Velice zajímavé téma. Nemám ráda konverzaci, která zůstává po povrchu, ale jdu ráda do hloubky. Ale jsem introvert a v komunikaci s lidmi, kteří mi zatím nejsou tak úplně blízcí, mi to moc nejde. Proto jsem se chtěla v této disciplíně zlepšit. Považuji to za velmi užitečnou dovednost jak v osobním, tak profesním životě. - Kniha je čtivá, stránky hladce ubývají. Zápory: - Téma mě opravdu zajímá a chtěla jsem si z knihy něco odnést. Proto jsem si při prvním čtení podtrhávala pasáže. Nicméně jsem zjistila, že při prvním čtení jsem ne vše z knihy pochopila. Proto jsem si řekla, že knihu přečtu i podruhé a tehdy si zároveň budu z podtrhaných pasáží dělat výpisky. Díky druhému čtení jsem zjistila, že z hlediska struktury a organizace je kniha opravdu slabá. Že to, že jsem při prvním čtení něčemu neporozuměla, nebylo způsobeno málo pozorným čtením, ale tím, že kniha je mnohdy nelogicky řazená. Autor nám např. řekne, že existují 3 typy konverzací a postupně je začne rozebírat. O něco později doplní, že existují 4 pravidla pro úspěšnou konverzaci. Ale ještě se nedoprobraly ty 3 typy konverzací. Takže se pak věnuje prvním dvěma pravidlům a pak se zase vrací k typům konverzací. - Terminologie není zcela přiléhavě zvolená a pletla se mi. - Celé je to docela složité (působí to trochu jako kanón na vrabce) a u mnohých věcí jsem si nebyla jistá, jak je prakticky aplikovat ve svém životě. Shrnutí Kniha je čtivá a obsahuje přínosné tipy a rady. Velkým minusem je její struktura, kvůli které je látka hůř srozumitelná.

Kniha je, jak už bylo řečeno, psána typickým americkým stylem, tedy rozvláčně a předlouze vypsáno několik hlavních myšlenek, které se neustále opakují, ale pokaždé s jistou obměnou...