Šumavští rodáci vzpomínají

Po korektní předmluvě, která nás vlastně připraví na to co v knize je, následuje pro mne poměrně zajímavá první kapitola z okolí Zlaté studny. Oblast kolem Kvildy a vůbec centrální Šumavy, mám na kole celkem slušně proježděnou a tak se mi ke konkrétním místům vybaví moje návštěva a i osobní dojem. V dalších kapitolách ovšem přicházejí na řadu povětšinou velmi selektivní vzpomínky německých šumavských rodáků. Jsem přesvědčen že jsou pravdivé, ale v podstatě jsou koncipovány jako velká křivda, která na nich po II. sv. válce byla spáchána československým orgány a obyvatelstvem. Často je zmiňována vzpomínajícími nevinnost obětí persekucí. O jakémkoliv člověku, který by byl odsunut právem, ani zmínka. To samé o kořenech této, řekněme, odvety. Přečíst si tuto knížku bez jakýchkoliv historických znalostí o této, a hlavně předcházející době, vyvstal by mi před očima velmi převrácený obrázek, byť na základě skutečných osudů, o příčinách a prvotní podstatě událostí, které vedly k předválečnému vývoji, pokračující pak oním nejkrvavějším konfliktem a nakonec porážkou třetí říše. Další díly už jen prolistuji, maximálně něco "vyzobnu" a prohlédnu si cenná historická fota. Dvě hvězdy.

Příběhy a osudy lidí, kterým do života zasáhla Šumava a bohužel i dějiny, které se přes ně převalily jako velká voda. Nemělo by se na ně zapomínat. Ale, co se stalo, to se opravdu nedá odestát. Vše bylo výsledkem doby, ve které žili. Doporučuji si před čtením zjistit nějaké historické info. Pak bude tato kniha vnímána trošku jinak. Možná, že i s jistým nadhledem a odstupem. Nehodlám se přiklánět k jedné či druhé straně. Jsem ale ráda, že takové knihy vycházejí, že si je můžeme v klidu přečíst a samozřejmě se nad nimi zamyslet.