Štvanice

Typický Bear Grylls. Napsal další díl napínavého příběhu a pro ty, kteří nečetli předchozí dva díly vložil i něco z nich, takže se lehce orientujete v tématu. Tentokrát autor použil hodně svých osobních zkušeností z pobytu v SAS, takže bojové situace nelze zpochybňovat a přidává jim to na dramatičnosti. Pro mne byla trochu méně zajímavá spousta technických údajů, proto nedávám stoprocentní hodnocení.

Typický Bear Grylls. Napsal další díl napínavého příběhu a pro ty, kteří nečetli předchozí dva díly vložil i něco z nich, takže se lehce orientujete v tématu. Tentokrát autor použil hodně svých osobních zkušeností z pobytu v SAS, takže bojové situace nelze zpochybňovat a přidává jim to na dramatičnosti. Pro mne byla trochu méně zajímavá spousta technických údajů, proto nedávám stoprocentní hodnocení.

Měla jsem těžkou čtenářskou krizi. I když mám po ruce několik nových knih, do žádné se mi nechtělo. Nakonec jsem šla do sebe a volba padla na údajně závěrečný díl Gryllsovy údajně jen trilogie (sakra, není to málo?). S kafem u ruky jsem se konečně, ač nepříliš nadšeně, pustila do čtení ... když jsem se probrala do reality, kafe bylo studené a já na straně 98. Tak tomu se říká jízda. Autor se nezdržuje žádnými podružnostmi, všechno má v ději svůj význam. Opět se zde setkáváme se starými známými na stranách těch správných i padouchů, opět se autor zabývá neblahým dědictvím nacistické minulosti, a že toho lze v tomto směru ještě hodně ozřejmit. A tentokrát je hrozba z minulosti v kombinaci se současnými technologiemi opravdu děsivá, takže Will a jeho společníci musí vynaložit na vyřešení situace snad ještě větší úsilí, než v obou předchozích dílech. Opět to znamená spoustu cestování - od amazonské reminiscence po mrazivé pustiny střechy světa ( i s pár diskrétními návody na přežití), spoustu akce, kde ani hlavní hrdinové nejsou nezranitelní. A že kromě svalů mají v hlavě i mozky se ukáže při naplánování několika parádně lstivých léček a kliček. Naneštěstí hraje v celém příběhu velkou roli také zrada z blízkého okolí, čímž mě autor opravdu hodně zarmoutil. Takový konec jsem si fakt nepřála, ale vzhledem k celkové situaci to asi jinak dopadnou nemohlo. Stejně jako v předchozích dílech je autorův styl tak trochu neučesaný (či překlad?), ale i tak mimořádně čtivý a musí beze zbytku uspokojit každého příznivce dobrodružných příběhů. Já chci další příběh z Willem Jaegrem!