Stuttgartské přednášky

Děkuju Martinu Vrabcovi za spolehlivý překlad a přehlednou úvodní studii, která nesplnila ale bohužel to, co splnit měla: ospravedlnit Schellingovy fantasmagorie, ke kterým je předmluvou. Přednášky působily dojmem směsice z prstu vycucané teologie, ideologie a intelektuální artistiky. Rádoby matematicko-logická notace má pak vzbudit zdání fundovanosti a objektivní souvislosti metodického myšlení, k němuž má ale vnější estetická přilnavost Schellingových fantazijních představ opravdu daleko. Co jiného čekat od "filosofa", který označuje nemoc jako "stav proti přírodě" a tvrdí, že je ve světě tělesném tím, čím zlo je ve světě morálním. Když je tedy nemoc stavem proti přírodě, měla by přestat být předmětem medicíny a stát se naopak předmětem exorcismu? Schelling by takovému řešení možná nadšeně zatleskal. Odpovídá ostatně jeho představě o pravé religiózní jednotě, která prosvětlí v lepších časech násilnickou vnější jednotu státu, který má sám v sobě "rozvinout religiózní princip a," pokračuje horlivě veliký Schelling, ,,veliké spojení všech národů se má opírat o religiózní přesvědčení, která se stanou všem společná". Že se jedná o zbožné přání misionáře, a ne závěr učiněný po filosofické rozvaze, založené na erudici, vhledu a poctivosti, dokládá autorova absence historického smyslu: v Aténách a v Anglii se rozvinula demokracie podle něj proto, že se v prvním případě jedná o "částečně ostrovní stát", ve druhém o "ostrov", a tahle výhodná poloha jim zajistila izolovanost a ochranu před vnějším ohrožením. Je na druhou stranu pak ale pochopitelnější, že Schelling věřil na duchy. Pardon, Schelling se nemohl jako filosofický gigant a konstruktér systému světa odvolávat na pouhou víru, musel samozřejmě existenci duchů dokázat. Jak tedy zní důkaz, filosofický důkaz, že člověk po smrti je "nanejvýš skutečný, dokonce ještě mocnější, a tedy skutečnější než ve zdejším životě"? Končím svůj komentář ukázkou první části filosofického důkazu existence duchů v podání Schellinga: "Veškerá slabost pochází z rozštěpenosti mysli. Pokud by v jediném člověku tato rozštěpenost úplně zanikla a tento člověk by v sobě měl jen dobro, pak by mohl hory přenášet." :´-)

"V oblasti metafyziky (včetně veškeré filozofie hodnot a normativní vědy) vede logická analýza k negativnímu výsledku, že domnělé věty této oblasti jsou zcela beze smyslu. ... Říkáme-li že tzv. věty metafyziky jsou beze smyslu, míníme toto slovo v jeho nejpřísnějším smyslu. ... Stává se, že taková řada slov na první pohled vypadá, jako kdyby to byla věta; v tomto případě ji nazýváme pseudovětou. Nuže, naše teze tvrdí, že domnělé věty metafyziky jsou logickou analýzou odhaleny jako pseudověty." To je asi jediná věc, která se dá dodat k panu Václavovi. Pravda, já bych nebyl tak příkrý jako on. Ovšem čistě proto, že knihu beru (jako u mnoha filosofů) jako historickou kuriozitu, na které si můžeme ukazovat způsoby myšlení. Spousta filosofů (dokonce většina) měla obskurní představy. A Schelling byl jistě inteligentní muž. Což bych tedy víc ocenil, kdyby psal fikci přiznaně a nemaskoval ji za závoj filosofie. Ale hej, zase je to celkem pěkně napsané. Nebo by bylo, kdyby byl člověk reálně schopen přiřadit význam jednotlivým výrazům v knize užitým. Čímž se vracíme ke Carnapovi.