Strůjce snů

Strůjce snů, už samotný název ve mně evokoval něco fantaskního, magického, a když ještě k tomu přidáme anotaci "Pokaždé, když jdete spát, strůjce uchopí vřeteno a začne z vláken neskutečna spřádat sny. Dřímejte klidně a ničeho se nebojte", nebylo proč tomu nevěřit. Z knihy se přesto vyklubal román o milostných, či erotických eskapádách vysokoškolského studenta psychologie v Brně, který kromě kouzla ženského těla a duše propadl i své studijní vášni - psychoanalýze. A tak autorka předložila čtivý příběh, ve kterém se prolínají reálné situace se snovýma, s jejich výkladem ve freudovském stylu, točící se tedy především kolem sexuality a erotična.

Kniha nebyla špatná, četla se pěkně. Ale tak nějak se nemůžu ubránit pocitu, že z toho potenciálu se dalo dostat víc. Přes pěkné nápady působí celý příběh tak trošku začátečnicky. Jako by zbývalo něco dotáhnout, dotvořit, jako by ještě chyběla jiskra a kouzlo. Možná kdyby příběh zůstal jen naznačený v povídce našlapané všemi těmi nápady, zapůsobil by víc. I přes to, že mě Strůjce snů zaujal, zmizel pak jaksi do ztracena a nic víc než krásné jméno Lištička nezanechal.