Strom čarodejnic

Moc pěkný příběh, který se svou atmosférou bude hodit pro nadcházející podvečery, kdy na řadu přijde zapálená svíčka a nějaký ten svařáček :-). Já ty duchařské příběhy moc nemusím, ale zde toho bylo tak akorát, aby mě to nerušilo a fantazie mohla pracovat a dodalo to příjemně strašidelnou atmosféru. Navíc ty dva příběhy se, díky tomu, v závěru pěkně prolnuly a úplný konec mě potěšil. Dojemný příběh je zejména ten historický, ze 17. století, ale mně se líbil i ten současný, který nepůsobil jako vycpávka a měl, pro mě, také své kouzlo. Pomalu plynoucí příběh, moc pěkně napsaný, který voní divokou krásou přírody a také bylinkami a kouzly, které se ne vždy mohou vyplatit. Příjemné odpočinkové čtení, které mi padlo do noty. A teď vzhůru za dobrodružstvím, pobřeží Amalfi čeká:-).

Naprosto skvělá kniha s dvěma dějovými linkami. Malířka Selena utekla z Manchesteru do staré chaloupky ze 16. století, kde se dějí podivuhodné věci. Moje srdíčko plesalo nad krásnými popisy přírody, tajemno, nadpřirozeno, pověry, pověsti a čarodějnictví, až mě mrazilo. Kniha je úžasně čtivá a s radostí doporučuji. V komíně víří jiskry, polínka v krbu syčí a doutnají a zčernalé větvičky praskají jako ohořelé kosti. Kouř se klikatí a stoupá vzhůru, tiše jako kouzlo, a ona natahuje ruce, aby si ohřála dlaně, až se skoro spálí. Za oknem burácí vítr a profukuje skrz okenice. Uhladí si sukni a zadívá se do ohně, pozorujíc plameny, jak poskakují, šlehají do výšky a zase se stahují zpět. Není slyšet nic než praskání ohně... „No a někde jsem četl, že prý se kdysi věřilo, že to tu postavil sám ďábel. Ale je to tady až moc krásné na to, aby to vzniklo z něčeho tak zlověstného.“ „Já ti nevím. Moje obrazy jsou dost často přesně o tomhle… o kráse přírody, která má veškerou moc se změnit, zdivočet, umí být bouřlivá, a někdy dokonce i nebezpečná,“ zavrtěla Selena hlavou.