Střet civilizací

Huntington tedy rozhodně nehýří optimismem ... zato naprosto jasně, přesně a srozumitelně popisuje osm základních civilizačních okruhů, okruhů s rozdílnou kulturní identitou. Ve své teorii se pak jednotlivým civilizacím věnuje dost podrobně, rozpitvává jejich strukturu a míří přesně a jasně k důvodům, které ho vedou k jeho teorii o střetu civilizací, která je postavená právě na kulturních odlišnostech mezi jednotlivými civilizacemi. Samozřejmě se hodně zaměřuje na tu naši, západní, podrobuje ji kritice, ale zároveň podává i své možné řešení - kudy by se měly ubírat naše myšlenky, ale především naše konání (jako např. proč bychom se měli, naše západní civilizace, vzdát našich globalizačních snah a jejich univerzalistických hodnot ... a v tom s ním tedy musím prostě souhlasit ), ... před očima se vám tak pomalu rýsuje cesta ... jak přežít :-). V době prvního vydání, to tak asi ještě nebylo, ale dnes už, bohužel, tušíme, možná by se dalo říct, že už skoro víme, že společnost pomalu spěje ke změně paradigmatu, ... jak velká bude, těžko říct, ovšem určité změně "pravidel hry" se zcela jistě nevyhneme (měli by jsme se na ni připravit) ... a můžeme jen doufat, že s touhle změnou, nepřijde i velká výměna "hráčů" ... snad ještě má svět čas "přijmout nová pravidla" ... podmínkou je bohužel, že v tom nemůžeme zůstat sami, ale musí na ně přistoupit i ostatní "hráči" ... no, zatím si to tedy neumím představit, ... nějakou takovou "dohodu", přijetí pravidel o nevnucování svých hodnot ostatním, která by pomohla vytvořit nový mezinárodní řád, založený na svébytných civilizacích vzájemně respektujících své rozdílnosti ... uff, tak tohle je dost odvážný sen ... ale, nebyla by to paráda? :-))). Souhlasím, že se rozhodně jedná o inspirativní čtení, hodné zamyšlení, které stojí za to, najít si čas, ... a přemýšlet u něj.

Základ knihy sahá opravdu do roku 1993? Dnes jsme svědky naplňování většiny autorových předpovědí. Osm civilizačních okruhů (západní, slovansko-pravoslavný, islámský, hinduistický, konfuciánský, japonský, latinskoamerický a africký) spolu soupeří, hlavním problémem a rozdílem jsou kulturní odlišnosti. Buď se promícháme a ztratíme své historické kořeny, o což se snaží spousta současných politiků, nebo budeme soupeřit a soupeřit, a svoji identitu si, občas i za cenu konfliktů, obhájíme. Je tu ale ještě jedna cesta... Je reálná? Kniha se čte dobře, i když je přeplněná statistikami, historií, přehledy. Četl jsem ji s přestávkami rok, tohle prostě nešlo zhltnout za pár dní. 100 % (aktuálně 175 hodnotících s průměrem 87 %). … Asijská asertivita má své kořeny v hospodářském růstu; muslimská do značné míry pramení ze společenské mobilizace a populačního růstu. Obě tyto výzvy mají na globální politiku silně destabilizační účinek (a budou jej mít i ve dvacátém prvním století), avšak povaha jejich vlivu se značně liší. Číně i dalším státům poskytuje pro suverénnější jednání ve styku s ostatními státy podněty i prostředky hospodářský růst. Ale v muslimských zemích vytváří populační růst, zejména pak ve skupině mladých ve věku patnácti až čtyřiadvaceti let, početné zálohy pro fundamentalismus, terorismus, rebelie a migraci, a tak zatímco hospodářský růst asijské vlády posiluje, demografický muslimské vlády ohrožuje a s nimi i nemuslimské společnosti.