Střední Brdy

Jako má Šumava svého Ondřeje Fibicha (a jím opečovávaný odkaz K. Klostermanna) a Jizerky svého Miroslava Nevrlého, mají Brdy svého Jana Čáku. J.Č. nebyl typ divokého nespoutaného zarostlého vandráka, ani v esoterice si libujícího pohádkáře. Byl spíše užaslým pozorovatelem a objevovatelem svého rodného kraje a jeho okolí, jehož klukovská zvědavost dozrála v systematický zájem a studium. Stal se takovým kronikářem Brd, jehož kultivovaná vyprávění (to myslím jeho styl vystihuje nejlépe) jsou ukotvena jak v pečlivě studované regionální i národní historii, tak ve vyprávění obyčejných lidí, kteří "byli u toho" a navrh jsou zcela neoddělitelně dokreslena jeho skvostnými ilustracemi, často i fotografiemi a fotoreprodukcemi. J.Č. byl zkrátka patriot, který měl svůj "kraj" upřímně v lásce a nechtěl si tuto prožívanou radost a úžas nechat jen sám pro sebe. (V tom může někomu připomínat třeba takového Františka Nepila). Myslím, že kdo jednou jeho knížky objevil a byl jimi osloven, se bude při svých cestách do Brd nebo podbrdského okolí už bezděčně dívat kolem sebe "brýlemi J.Č.", které budou jeho pohled prohlubovat a probarvovat. Letos tato knížka vyšla po čvtrtstoletí v novém, svěžím a úhledném 2. vydání a ze svého kouzla neztratila vůbec nic, spíš naopak. Stojí za to ji číst.