Strážci mého osudu

Mám ráda skutečné lidské příběhy a čím dál raději orientální prózu. Kdo je na tom podobně jako já, s chutí si tuto knihu přečte.

Druhá kniha z edice Tchajwanská próza. Do podzimu 2024 jsem o Tchaj-wanu nevěděla skoro nic. Pak přišly události, které bych heslovitě shrnula jako „Tchaj-wan-tajfun-má dcera a zeť v pralese“. Tak se ke mně dostaly první útržky o této zemi, k tomu má cestovatelská posedlost - nu a už mám u CK předplacen zájezd na podzim t.r. A jako vždy, než někam cestuji, tak čtu. Tato kniha je před plánovanou cestou velmi přínosná, to stran seznámení se s dějinami ostrova během minulého století. Jistě se dají získat strohá data z dějinných přehledů na netu, románové zpracování přináší navíc uvažování a rozmanité pocity jednotlivců ve velmi složité době. V knize se střetávají vztahy čínských starousedlíků, Japonců a nově přicházejících Číňanů, střety Kuomintangu s levičáky, velmi složité rodinné vztahy s neschopností komunikace a vzájemným nepochopením, ale i s nevěrami, vypočítavostí….. Kniha zabočila i na pevninskou Čínu s hrůzami lidové revoluce. „Dějiny jsou synonymem šílenství“. Lidský život se nedá shrnout do několika minut, komentář ke knize na pár řádcích nevystihne vše, co se v ní dá najít, je tam toho tolik, že jsem se v osobách až ztrácela (proto 1 hvězda minus).