Strážce stromů

Myslím, že lépe, než autor sám, bych tuhle povídkovou knížku neposlala. "... začíst se do knihy ještě nutně neznamená, že je kniha dobrá. U některých knih se začítáte tak dlouho, až nakonec zjistíte, že jste na konci, aniž jste našli to, co jste celou tu začítací dobu hledali; totiž zajímavý příběh." Je ale pravda, že pár zajímavých příběhů v knize přeci jen bylo. Třeba hned ten první, ten mi zůstal na paměti hned od začátku. A pak taky ten o nekonečnosti vesmíru.

Při čtení mě občas napadlo, že by se tyhle povídky daly číst nahlas při táboráku. Nemyslím to ale vůbec zle, naopak: jsou nápadité, svěží, jazykově někdy trochu neadekvátní (mám na mysli obraty některých zahraničních postav, i okolnost, že vůbec o cizince jde). Ano, i na Dahlovy antologie jsem si vzpomněla, nebo na Forsythovy Žádné stopy. Podobně jako ony mají i zdejší příběhy často pointu s etickým vyzněním, jsou ale i zábavné a hlavně (nejen kvůli závěrečné povídce s takovým čtenářem) laskavé. Krátká forma jim přihrává další body, stejně jako občasná až pohádková poetika. Třemi hvězdičkami nehodnotím proto, abych školometsky nabádala k řemeslným výškám, které jsou přítomné u Dahla nebo Bradburyho, možná to ani není účelem. Je fajn psát pro radost i výsledek takové činnosti číst.