Strašidla a krásné panny

Plnění dalšího restíku. Před mnoha lety jsem to četl jako svébytné pohádky, teď žasnu nad tím jazykem, nad tou láskou k lidu zpola německému, zpola českému, který si své zkušenosti schoval do pověstí o vílách, trpaslících a čertech. Kdysi jsem hledal jen Hartenštejn, hrad mému rodnému městu nejbližší, dnes jásám nad krásami jazyka a moudrostí předků. V podstatě všechno skončí špatně, protože člověk je jenom člověk a zázraky se sice dějí, ale někomu jinému. Pár mouder: "Zbláznit nevědomé masy není ani tak otázka psychologického mistrovství jako spíš drzosti." "... Heinz se připotácel domů, pozdravil psa a zadupal na matku, vypustil ovce a hnal je ku Praze. ... Heinz se připotácel domů, políbil psovi ruku, zahnal matku do boudy, vypustil ovce a hnal je na Vary. ..." "Neboť nápadité hlavě stačí jiskra; padne-li na úrodnou půdu, je požár fantazie nepotlačitelný." "... a dobře věděla, že dívka, která nedokáže celý večer chasníkovi brebentit páté přes deváté, snadno přijde do jiného stavu." "Stiskl násadu tak silně, až z ní vytryskly třísky s vodou."

Poklidné čtení plné pohody.